„Bylo to moje nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Sport miluju, obětoval jsem tomu 22 let, bylo to hrozně těžké. Ale dostal jsem nabídku, která nešla odmítnout. Je to práce ve filmových studiích v Praze, budu dělat speciální efekty pro filmy. Taková klukovská práce. Vyrábí se, rozbíjí, do toho občas nějaká pyrotechnika. Určitě mě to bude bavit a hlavně je to role třeba na několik dalších desítek let,“ vysvětluje své rozhodnutí Fait.
Byl to blesk z čistého nebe? Nebo to ve vás uzrávalo déle?
Už nějaký ten týden. Před play off jsem už věděl, kam budou pokračovat moje kroky, ale nechtěl jsem to řešit v době vrcholící sezony. Ihned po jejím skočení jsem to rozebral s managementem klubu, aby měli čas to vstřebat a začít s tou informací pracovat.
Co na to vedení klubu?
Až mě překvapilo, jak to klub přijal. Čekal jsem trošku jiné reakce. Ale chápou moje rozhodnutí, za což děkuju. Samozřejmě je to mrzí, je to čára přes rozpočet, vypadne další český hráč z rotace a budou to muset nahrazovat, ale já musel udělat nějaké rozhodnutí a to jsem udělal. Chci říct, že s klubem nemáme žádné spory, spíš naopak. Ústí mi přirostlo k srdci, neměl jsem tu nikdy s nikým problém, vždy se ke mně chovali slušně a odehrál jsem tady čtyři nejlepší roky své desetileté kariéry v NBL. Takže všem můžu jen děkovat, hlavně manažerovi Tomášovi Hrubému, vždy se ke mně choval slušně, vždy jsme si vzájemně vyhověli. Ale i všem ostatním, co se o Slunetu starají.
Konzultoval jste vaše rozhodnutí s vašimi blízkými?
Konzultoval jsem to s rodiči i s přítelkyní. Samozřejmě to všechny mrzí, ale zároveň mě v tom podpořili, protože vědí, že basketbalová kariéra jednou končí a tohle je vážně dobrá pracovní nabídka. Blízcí mě budou vždy podporovat a i pro ně to byla momentálně asi lepší varianta.
Splníte si tím další klukovský sen?
Dá se to tak také říct. Basketbal pro mě byl vždy koníček, životní styl, ale má nějakou záruční lhůtu. Tahle práce je zase trošku něco jiného a především je to třeba na dalších několik desítek let.
Bál jste se se, že taková nabídka by se už nemusela opakovat?
Obával jsem se toho, vůbec nevím, jestli by bylo možné, aby na mě čekali. Proto jsem to přijal.
Vy jste se už v tomto oboru nějak vzdělával?
To ne, ale ve svém volném čase dělám se dřevem a známí vědí, že jsem zručný. Tak jsem dostal tuhle nabídku. Stačí umět něco rukama a nějaký jazyk, k tomu být spolehlivý. Tak to snad zvládnu. Chtěl bych samozřejmě někde dál s basketem pokračovat, ale asi už ne na úrovni NBL. To nepůjde skloubit.
Když se ohlédnete za profesionální kariérou, co se vám vybaví?
Je to paradox, ale musím říct tuhle sezonu. Vybojovat největší úspěch pro ústecký klub a skončit těsně pod bednou... sice je to smutné, ale zároveň skvělé. Musím vypíchnout i loňskou sezonu, kdy jsem se dostal na svá nejlepší čísla. Jinak budu rád vzpomínat i na USK a Jindřichův Hradec, ale v Ústí jsem zažil svoje nejlepší čtyři roky.
Co ve vás teď převládá? Smutek, nebo se těšíte na novou roli, nebo se to ve vás mísí?
Ani nevím. Když jsem si teď podal ruku s Tomášem Hrubým, tak ve mně převládal velký smutek. Když ale pak jedu do Prahy, tak si říkám, že začíná nová etapa života. Je to smíchané vše dohromady a asi mi to dojde až postupem času.
 |
Bylo to nejtěžší rozhodnutí ve vašem životě?
Určitě. Basket je věc, kterou dělám odmala a vždy jsem si to přál dělat na profi úrovni, dostat se co nejdál. Po deseti letech v NBL se mi bude těžce opouštět ta liga, ale už jsem to rozhodnutí udělal.
Přemýšlel jste i tak, že v basketu už se dál třeba neposunete?
Pro můj osobní rozvoj tam bylo ještě hodně prostoru, mohl jsem ze sebe vydat mnohem víc. Končím v nejlepších letech, mám už nějaké zkušenosti, vím, jak ligu hrát. Mohl jsem se posunout dál, zároveň jsem i přemýšlel nad tím, jestli jsem byl pro tým dost prospěšný. Je to takové smíšené.
Věnovat se basketu po kariéře jste nikdy neplánoval?
Dlouho jsem nad tím uvažoval. V Jindřichově Hradci jsem trénoval děti, v Ústí jsem taky vypomáhal. Ale jsou tady jiní kluci, co tomu víc rozumí a víc je ta trenéřina baví.
Říkal jste, že s basketem úplně končit nechcete. Už víte, kde budete hrát?
Rád bych si zahrál ve svém rodném Písku, ale uvidíme, jak to bude časově a s náročností práce. Teď mám ještě plnou hlavu Ústí, jak dopadne sestava Slunety na příští rok. Není mi to jedno, ke klubu jsem tady přirostl a není mi lhostejné, jak dopadnou.
Letošní play off se povedlo nejen vám, ale i fanouškům. Jak jste užil atmosféru, kterou vytvořili?
Když jsme hráli poslední domácí zápas, tak v polovině třetí čtvrtiny sudí řešili nějakou situaci mezi sebou u stolku a já stál uprostřed hřiště, když v tom celá hala začala řvát Sluneta a tleskat. Bylo to až elektrizující. Měl jsem husinu po celém těle, takovou atmosféru jsem asi nikdy nezažil. Fanouškům patří za tuhle sezonu velký dík.
Nejednomu utkvěla v paměti vyrovnávací střela Lamba Autreyho, kterou poslal domácí zápas s Brnem o třetí místo do prodloužení. Co jste v tu chvíli cítil vy?
Hlavně úlevu, že máme dalších pět minut. A měl jsem husinu po celém těle. Zrovna Lamb pro tyhle momenty žije. Bavil jsem se s ním o tom a on říkal, že mám nakoukáno až moc videí s Kobe Bryantem, on je pro to zrozený. A ta atmosféra, když všichni lidi stáli na nohou a fandili... Já se divím, že ta hala ještě stojí (smích).
