„Myslela jsem si, že se už nevrátím, někdy po prohraném zápase lituji, jestli mi to za ty nervy a bolest těla stojí. Ale jo, jsem ráda, že se hýbu a že jsem na to nezanevřela,“ svěřila se 31letá bývalá reprezentantka, účastnice mistrovství světa, Evropy i olympiády 2012 v Londýně.
Co jste ty dva roky dělala?
Basket jsem nehrála vůbec, měla jsem pauzu. Začleňovala jsem se do normálního života, dělala jsem, co se dalo. Jednu dobu jsem měla i tři práce. Pak jsem dostala nabídku od chomutovského trenéra Tomáše Eisnera, který mě zná odmalička. Navázali jsme vztah po několika letech a nakonec jsem mu kývla.
Odkud se znáte?
Trénoval mě jako ligový hráč, když mi bylo šest let, na letním basketbalovém kempu v Pardubicích. Spolu s Tomášem Greplem, který nyní vede muže Děčína.
 |
Jaké tři práce jste dělala najednou?
V Hudebním divadle Karlín jsem měla na starosti foyer jako manažer, někdy jsem vypomáhala i za barem. Pak jsem pro televizi Nova dělala různé projekty na produkčním centru. A s kamarádkou se v Praze věnujeme příměstským táborům. Snad to půjde i letos.
Dostala jste se i mezi kumštýře. Bylo vaším plánem odstřihnout se od basketbalu?
Nechtěla jsem zůstat u sportu, mám toho za celý život nad hlavu. Chtěla jsem zkusit něco jiného. A poznat jiné prostředí.
Medaile je blízko i strašně daleko, tvrdí trenér chomutovských basketbalistek |
A teď už víte, zda příští sezonu budete dál v Chomutově?
Domlouváme se, je to v jednání. Spíš asi zůstanu.
Ještě musíte dokončit letošní ročník, který vrcholí. Sluší Levharticím sedmé místo po základní části?
Na to, jaké jsme měly ztráty v sezoně, je to ucházející. Vždyť nám vypadly opory, díky těhotenství Saty (Monika Satoranská), kvůli zranění Míša Krejzová. Tým se od začátku sezony hodně zlepšil.
Jaké jsou vaše přednosti?
Když hrajeme jednoduše, jde nám to líp. Máme celkem mladý tým. Musíme zlepšit komunikaci, občas nám vázne, a vyvarovat se zbytečných chyb. Jak mladé, tak staré.
A co vaše role? Hru dirigujete.
Vždycky to může být lepší. Snažím se holkám pomáhat, někdy na ně křičím, ale vždycky to je v dobrém. Ne každá to pochopí. Snažím se jim dát ze sebe to nejlepší. Nejsem tady proto, abych na sebe upozorňovala.
Jak to křičení ustojí?
Není to pro každou, zvlášť mladší nejsou zvyklé, když na ně někdo houkne. Ale doufám, že to tak berou a nejsou z toho smutné nebo na mě naštvané.
Jste spokojená s vašimi výkony po dvouleté odmlce?
Je to zápas od zápasu. Někdy lepší, někdy horší. Snažím se hrát hlavně na mladší holky, aby skórovaly, já ten skórer moc nejsem, jak je vidět. Ale když mám pozici, zkouším vystřelit i já - někdy to padne, většinou ne.
A padne vám pohárová medaile? Final 4 hostí váš klub, ve čtvrtek hrajete s KP Brno.
Bylo by hezké, kdyby nám cinklo. Semifinále s KP Brno bude těžké, ale porveme se. Uvidíme, jestli získáme medaili rovnou, nebo se v pátek popereme o bronz se Slavií. Každopádně jednu výhru chceme urvat. Už takhle je to pro město a klub dobrý výsledek. O ten se pokusíme i v ligovém play off, i když máme favorita Hradec Králové.
