Ve středu v Ústí při dalším venkovním lupu nováčka překvapil Mitchell znovu - až do té doby měl v sezoně zapsaných jen šest trefených trojek, ale na severu udeřil dvěma ranami zpoza oblouku ze tří pokusů, přičemž ta druhá měla v koncovce cenu zlata. Proti Pandám se mu vůbec trojky daří, stejnou bilanci proti nim měl i doma, takže do ústecké obruče zapsal hned polovinu ze svých osmi zásahů z celkových 30 pokusů.
„Trojky už jsou pro mě běžnějším zakončením, než tomu bylo v minulé sezoně v Nizozemsku. Pracoval jsem na tom v létě, abych byl efektivnější a uměl na hřišti víc věcí,“ prozradil čtyřiadvacetiletý Američan.
„Ústí mě nechávalo volného a pak je to jen o sebevědomí. Na konci bylo vyrovnané skóre a někdo to na sebe musel vzít. Myslím, že jsem tím domácí překvapil, protože po zápase mi někdo říkal, že nevěděl, že už takhle střílím,“ usměje se.
A ke svému cirkusovému kousku z Opavy už jen dodá: „Se svým osobním koučem přes léto takové věci cvičím, opakuju to každý den. Trénuju takhle už asi šest posledních letních příprav a přidávám další způsoby, jak v zápasech skórovat. Někdy se dostanu ke koši snáz, ale jindy je potřeba vymyslet i něco navíc a tohle byl jeden z těch případů.“
Čerstvý 18bodový Mitchellův příspěvek z Ústí byl o to cennější, že tým dorazil po cestě přes celou republiku jen půl hodiny před utkáním, neboť se mu hned ráno po výjezdu porouchal autobus a musel nouzově „přepřahat“.
„Na rozcvičení tak nebylo moc času,“ potvrzuje podkošová opora. „Cestování autobusy na angažmá v Evropě je o něco těžší, než když jsme se na univerzitě přepravovali letadly, ale už jsem si za ty dva roky zvykl.“
Nováček BK Olomoucko po 15 kolech drží velmi solidní bilanci 8-7, jež je sdíleně čtvrtá nejlepší v Kooperativa NBL. A výkony Charlese Mitchella jsou toho velkým důvodem. Z hráčů působících v soutěži je aktuálně třetím střelcem s průměrem 19,5 bodu, třetím doskakovačem s 9,9 a pátým nejlepším v užitečnosti. Nic z toho jej však příliš nevzrušuje.
„Přišel jsem sem jen makat a vyhrát co nejvíc zápasů. Všechno ostatní z toho vychází. Na statistiky se nesoustředím, ale věřím sobě i týmu a jsem na ta čísla pyšný. Pokud bychom ale nevyhrávali, neznamenalo by to nic,“ podotýká skromně podkošový hráč, který je teď na sebe naštvaný jen kvůli nízkému procentu šestek (62), kterých zatím proměnil pouze 31 z 50 pokusů.
Do NBL zamířil po své první profi sezoně v nizozemské lize, kde se na Evropu zaškoloval v týmu Den Bosche. „Musím říct, že česká liga je lepší. Jsou tu kvalitnější hráči a každý zápas musíte bojovat o vítězství, což se mi líbí mnohem víc, než co jsem zažil loni v Nizozemsku,“ pochvaluje si. A zároveň ubezpečuje, že nedávné zprávy evropských serverů o jeho plánovaném odchodu byly jen dohady. „Všechno teď odevzdávám týmu Olomoucka.“
Mohutný chasník pochází z basketbalové a sportovně založené rodiny. Přesto prý podkošovou hru původně nebral moc vážně: „Netušil jsem, jak bych mohl být dobrý, a začal jsem až později, ale pak už jsem se do toho opřel naplno.“
Kousky Charlese Mitchella z Olomoucka:
Teď už skoro vládne české lize a k tomu se v prosinci stal s průměrem osmi bodů i nejlepším mužem v Kooperativa Faktoru, který měří atraktivitu hry jednotlivých hráčů. Mitchellovo umístění je o to zajímavější, že o statistice až do tohoto týdne vůbec nevěděl. Přitom se drží v top ten a není tak daleko od nejlepších tří míst, která budou na konci sezony honorována padesáti, třiceti a dvaceti tisíci korun.
„To, že se ve vaší lize platí i za smeče, je super,“ oceňuje, když se o novince dozví bližší informace. „Podle mě to znamená extra motivaci pro hráče - ne aby to přeháněli, ale aby se snažili víc. Já mám rád bloky i smeče, když je k nim příležitost. Pokud se mi podaří víc přiblížit k těm honorovaným pozicím, budu o to radši, ale hlavní je, abychom vyhrávali,“ dodává rodák z půlmilionové Atlanty, který se přes stopadesátitisícový nizozemský Haarlem dostal letos až do čtyřicetitisícového Prostějova, kde má tým Olomoucka základnu.
„V Haarlemu jsem si na prostředí menšího města zvykl. Navíc když si vyjdu ven a něco potřebuju, většinou tu lidé trochu anglicky umějí a nemám jazykové problémy, jak jsem původně předpokládal. A někdy mi pomůžou i čeští spoluhráči,“ nestěžuje si na výměnu Atlanty za Hanou.
