V Česku je asi nejznámějším Barrym Brent, dvojnásobný vítěz NBA se San Antoniem Spurs a zároveň první bělošský vítěz exhibice ve smečování při Utkání hvězd. Před jedenadvaceti lety se rozběhl na ikonickou smeč s odrazem z čáry trestného hodu.
Čtrnáct sezon odkroutil v NBA jeho bratr Jon. Další ze sourozenců Drew tam zvládl „jenom“ tři ročníky a pak působil v Austrálii, Itálii či Polsku. Nejstarší z bratrů - Scooter - s Kansasem ovládl univerzitní NCAA, ale do NBA se nikdy nepodíval. Během 17 let v profibasketbalu si však zahrál na čtyřech kontinentech.
Ovšem rodinným číslem jedna je jejich otec Rick Barry. Člen basketbalové Síně slávy, nejužitečnější hráč finále NBA 1975, v němž k titulu dovedl Golden State. Pětkrát se vešel do ideální sestavy NBA, čtyřikrát dokázal totéž v konkurenční ABA.
Vynikající střelec vyvolený mezi nejlepších padesát hráčů historie NBA. A taky rebel, který musel mít vždycky názor. Nejlépe kontroverzní.
Jak Rick Barry nastřílel 38 bodů ve třetím finále NBA 1975:
Basketbalová záře nad touhle rodinou ale začala svítit ještě dříve. Bruce Hale, tchán Ricka Barryho, patřil k osobnostem NBA v časech jejího založení.
A pak je tu Rickova současná manželka Lynn Norenbergová, jež vynikala (nejen) v basketbalu na univerzitě a později působila jako funkcionářka u americké ženské reprezentace a v profilize WNBA.
Na tyhle muže a jednu ženu právě navazuje Canyon Barry.
„Někdo říká, že je to břímě, ale já si myslím, že je to dar mít v rodině takhle bohaté basketbalové zázemí a zkušenosti,“ tvrdí takřka dvoumetrový křídelník.
Ale taky renesanční člověk.
Čerstvě vystudovaný jaderný inženýr, který „nikdy nedostal dvojku“ a který Rubikovu kostku složí do minuty. Na střední hrál kromě basketbalu taky tenis, volejbal, baseball a badminton, navíc závodně běhal. Umí na piano, kytaru, harmoniku, trombón, a samozřejmě i na dulcimer nebo rebab. Asi vás nepřekvapí, že byl také členem Skauta.
„Je to zásluha mé matky, která chtěla, abych zkusil všechno,“ prozrazuje blonďák působící dojmem, že právě vystoupil z černobílého filmu. „Do basketbalu mě nikdy nenutili.“
Rick Barry přitakává: „Jsem na syna pyšný z mnoha důvodů, basketbal je tím nejmenším. Canyon toho má mnohem víc po matce, tak z 90 procent je po ní. Naštěstí.“
Ze světa současné NBA se Barry junior vymyká, jak to jen jde. Nejdřív se ostatně proslavil jako v zásadě úsměvná figurka. Stejně jako otec Rick totiž vsadil na střelbu trestných hodů spodem obouruč.
Ale nenechte se zmást. V těch deseti procentech po otci podědil minimálně jednu zásadní vlastnost: snahu být co nejlepší ve všem, co dělá.
Smích náhodné diváky přechází už v momentě, když se podívají do statistik. Zatímco Rick byl svého času nejlepším střelcem trestných hodů v celé NBA, jeho syn Canyon letos dokázal totéž „pouze“ v rámci své univerzity.
Přesto dlouho zůstával jen kuriozitou, která byla ochotná rozprávět lokálním novinářům pohybujícím se kolem College of Charleston a University of Florida o dětství pod dohledem basketbalových legend.
Střelecké představení Canyona Barryho v NCAA:
Jenže před pár týdny mladý Barry vyhlásil, že bojuje o NBA.
A vrhl se do toho po hlavě.
Na Portsmouth Invitational, setkání čerstvých absolventů, kteří touží po úspěchu v blížícím se draftu, nebo doufají aspoň v šanci ve farmářské G-League, velice příjemně překvapil. Zaujal jako střelec, jako bojovník i jako atlet.
Vytasil se s famózním vertikálním výskokem 107 centimetrů, udivil rychlostí i vytrvalostí a šokoval nečekaně velkým rozpětím paží. Pak se začalo hrát Barry si takhle vyskočil na soupeře:
Canyon Barry had 2nd-highest max vertical (42.25") at @ProBBallCombine. Then, on first possession of 3-on-3, he did this. (via @codywright7) https://t.co/MKGrQMqTH9
Ve všech směrech patřil k nejlepším a NBA si začíná všímat mladého muže s rodokmenem, který by mohl vstoupit do role „energy guye“. To jest hráče, jenž z lavičky vnese zápal, vybojuje míč v obraně, trefí pár střel, třeba i otočí vývoj - a pak zase pustí hlavní hvězdu do hry.
„Prostě udělám všechno, co je třeba k vítězství,“ slibuje přes novináře případným zájemcům. „Nezajímají mě moje čísla. Zajímá mě tým. A rozhodně se mnou nebudou problémy.“
Nu, ještě jednu věc Canyon zjevně podědil po otci Rickovi. Ukázkové americké sebevědomí. „Myslím, že můj potenciál je neomezený. Ještě jsem svůj nejlepší basketbal nepředvedl. To je přede mnou, teď se budu snažit, abych byl každým rokem lepší a lepší.“
S Barrym nemůže nuda. S žádným z nich.
