„Je to styl jeho tatínka, který s ním byl velmi úspěšný. A i Canyonovi se vyplácí,“ připomíná brněnský manažer Filip Jimramovský.
Ve své poslední sezoně na americké univerzitě loni Canyon Barry proměnil závratných 88,3 procenta trestných hodů, jeho otec byl ve své kariéře při „spodní metodě“ dokonce ještě úspěšnější. Že by inspirace pro hráče MMCITÉ+? „Na to už je pozdě. I když máme v týmu mladé kluky, ve dvaceti už je těžké střelecký styl předělávat,“ podotýká Jimramovský s úsměvem.
Nejen originální přístup k trestným hodům činí z Canyona Barryho zajímavou atrakci. Jeho otcem je totiž Rick Barry, jedna z nejvýraznějších postav historie zámořské NBA.
Canyon Barry a střelba trestných hodů spodem:
Nejslavnější basketbalovou soutěž si zahráli rovněž tři Canyonovi bratři. „Někdo říká, že je to břímě, ale já si myslím, že je to dar, mít v rodině takhle bohaté basketbalové zázemí a zkušenosti,“ tvrdí takřka dvoumetrový křídelník.
Ten je zároveň renesančním člověkem. Vystudovaný jaderný inženýr, který „nikdy nedostal dvojku“ a který Rubikovu kostku složí do minuty. Na střední hrál kromě basketbalu taky tenis, volejbal, baseball a badminton, navíc závodně běhal. Umí na piano, kytaru, harmoniku, trombon a samozřejmě i na dulcimer nebo rebab. Asi vás nepřekvapí, že byl také členem Skauta.
„Je to zásluha mé matky, která chtěla, abych zkusil všechno,“ prozrazuje třiadvacetiletý blonďák působící dojmem, že právě vystoupil z černobílého filmu. „Do basketbalu mě nikdy nenutili.“
Otec Rick Barry přitakává: „Jsem na syna pyšný z mnoha důvodů, basketbal je tím nejmenším. Canyon toho má mnohem víc po matce, tak z 90 procent je po ní. Naštěstí.“
Před NBA dal přednost škole
Také v Brně Canyon Barry udělal rychle dojem. „Nechci, aby to vyznělo špatně, ale je o dost chytřejší než většina Američanů, se kterými jsem měl možnost se setkat. Je to velice inteligentní člověk,“ přibližuje Jimramovský.
Jak se vlastně takový muž ocitl právě na jižní Moravě?
V létě brousil kolem NBA, kde se mihl v kempu mistrovského Golden State, následně hrál Letní ligu za New York Knicks. „Ale jak mi říkal, tak chtěl především dokončit vysokou školu. I to ukazuje, že je to nestandardní typ basketbalisty,“ sděluje Jimramovský.
Po získání univerzitního titulu zamířil Canyon Barry do Finska, odkud jej zlanařili Brňané. „Podařilo se nám to díky jeho konexím na našeho hráče Briana Sullivana. Ten mu řekl, jak to tu funguje a že systém nastavený trenérem Dejanem Jakarou je dobrý, zatímco trenér ve Finsku jej stavěl převážně na pozici čtyři, která pro něj není ideální,“ popisuje Jimramovský.
V MMCITÉ+ se nová posila uvedla náramně, ve svém prvním ligovém a následně i pohárovém mači nasázela slušných 16 bodů.
„Je to pro nás určitě posila na křídlo. Mladí hráči nebyli schopni podávat konstantní kvalitní výkony a my potřebujeme střelce, co bude dávat kolem patnácti dvaceti bodů na zápas,“ oznamuje Jimramovský. „Canyon je navíc komplexní hráč, který může díky své inteligenci naskočit na postech od jedničky po čtyřku a všude zahrát kvalitně.“
Canyon Barry ve svém posledním ročníku na univerzitě:
Podobná vzpruha se Brňanům hodí, po nadějném startu totiž v nejvyšší soutěži prohráli šest duelů po sobě a sesunuli se na předposlední příčku.
„Máme smůlu na zranění, hlavně rozehrávačů. Ti organizují celou hru a na nich to stojí,“ stýská si manažer MMCITÉ+. Citelná je především ztráta ostrostřelce Sullivana, který po otřesu mozku odletěl domů do Spojených států.
„Toto zranění utrpěl v posledních dvou sezonách už třikrát nebo čtyřikrát, proto se o něj stará jeho doktor. Do konce příštího týdne bychom měli vědět, jak na tom je,“ informuje Jimramovský.
