„Během léta jsme to s rodinou neměli jednoduché, sháněl jsem nový klub. Nehrát proto na mistrovství Evropy pro mě bylo dost těžké rozhodnutí. Ovšem být zpátky a mít kluky zase kolem sebe je výborné,“ uvedl Schilb.
Na sraz národního týmu v Pardubicích začátkem týdne přicestoval se dvěma ústředními cíli:
1. Porvat se za Česko v úvodních dvou utkáních kvalifikace o mistrovství světa s Islandem (od 18 hodin v Tipsport areně) a ve Finsku (v pondělí 27. listopadu od 17.30) o co nejlepší výsledky.
2. Odpočinout si od výše zmíněného klubového soužení.
Trenér Ginzburg řekl, že jste mu napsal dopis, ve kterém jste se za svoji neúčast na evropském šampionátu omluvil. Máte nyní úplně čistý stůl?
Doufám, že ano. Ten dopis jsem poslal i proto, že jsme přes léto moc nekomunikovali. Mluvil jsem hlavně s Lubošem Bartoněm, který tehdy byl u národního týmu, a tu situaci jsem vysvětloval jemu. Takže jsem Nenovi (trenéru Ginzburgovi) napsal a sdělil mu, že bych se do nároďáku rád vrátil. Připomněl jsem mu, že toho máme společně hodně za sebou, hrál jsem pod ním před deseti lety v Nymburce. Nerad bych, aby mezi nimi zůstala nějaká zlá krev - na to se známe moc dlouho.
Sledoval jste zápasy mistrovství Evropy alespoň v televizi?
Ano, díval jsem se. Štvalo mě to a byl jsem sám sebou zklamaný, že tam nemůžu hrát. Byly to vážně hodně smíšené pocity, nejradši bych týmu pomohl. Reprezentovat je správná věc, ale já jsem věděl, že bych se úplně nemohl soustředit na hru ve chvíli, kdy se kolem mě dělo tolik věcí, které s basketem jako takovým nesouvisely.
Za turecký Galatasaray Istanbul jste přitom loni nehrál špatně. Čím to, že jste se s klubem rozžehnali a že byl potom takový problém sehnat angažmá?
V Galatasarayi se to během minulé sezony měnilo. Taky jsem obměnil agenta. V létě to pro mě vážně bylo z mnoha pohledů nové. Jednání trvala déle, než jsem byl zvyklý. Netuším, zda to bylo proto, že stárnu, nebo je to tím agentem. Nakonec jsme s rodinou dospěli k tomu, že se přesuneme do Španělska. Jsme tam šťastní, to je pro mě nejdůležitější.
Můžete přiblížit, co se v Galatasarayi dělo? Klub vás suspendoval, potom jste zase hrál, pak vás odstavil znovu...
Vydali oficiální prohlášení, že končím pro nepřesvědčivé výkony. Ale když se podíváte na statistiky před tímhle obdobím, v Eurolize jsem hrál dost slušně. Bylo tohle rozhodnutí vedení pro mě šok. Měli jsme setkání, na němž byli všichni hráči, trenéři i klubový prezident Galatasaraye. Řešily se neshody mezi hráči a realizačním týmem. Byly tam třenice. Nevím, zda si mysleli, že jsme to já s Emirem Preldžičem, hlavní postavy týmu, podněcovali. Pokud ano, nebyla to pravda. Ozvali jsme se jako celý tým. Jeden trénink jsme se rozhodli sabotovat. Zpožďovaly se výplaty, tréninky byly schválně hrozně brzy ráno, hned po zápase jsme museli na hotel, kde jsme museli být už před ním... Byla řada věcí, které nám vadily. Mužstvo tím zacházením bylo unavené. Rozhodli jsme se vystoupit jako jeden hlas. Pak následovala suspendace. Taky jsem si v té době zlomil palec. Těsně před suspendací jsem jim řekl, že potřebuju vyšetření na rezonanci. Nechtěli mi vyhovět. Takže jsem odehrál dva zápasy se zlomeninou. Když mě suspendovali definitivně, šel jsem za jiným doktorem, a ten mě na ni poslal. Ukázala, že to je naštípnuté. Takže jsem byl mimo hru hlavně kvůli tomu, i když tvrdili, že mě suspendovali. Řekli, že až ten palec doléčím, můžu se vrátit do týmu. To se taky stalo. Na konci sezony to bylo těžké, byli jsme hodně dole. V Eurolize se od nás očekávaly velké věci. Ale začali jsme pomalu a kouč Ergin Ataman se potom, co skončil u národního týmu Turecka, začal chovat šíleně. Začal do toho tahat i politiku, obraceli se proti němu fanoušci. Všechno bylo najednou jinak. Ale to už je historie. Snad od Galatasaraye dostanu aspoň zbývající část platu, kterou mi nedali. Stále mi dluží za tři měsíce.
Krásný rok v Galatasarayi, špatný rok v Galatasarayi
Jaký na vás jinak známý trenér Ataman udělal dojem?
Má svoji filozofii. Šel jsem tam kvůli němu, hodně jsem toho o něm slyšel. Můj první rok v Galatasarayi pod ním byl úžasný. Potom, co jsme vyhráli Eurocup, možná přišlo určité uspokojení. V klubu najednou byla úplně jiná atmosféra. Tým se ve druhém roce mého angažmá hodně měnil, nebylo jednoduché vytvořit si rychle nějakou chemii, zvlášť v Eurolize. Tón byl od začátku udaný špatně.
Blake Schilb se raduje společně s fanoušky Galataasaray Istanbul.
Byl jste letos v létě z táhnoucích se jednání o novém působišti nervózní?
Trochu, tohle se mi v kariéře přihodilo poprvé - nikdy předtím jsem nepodepisoval takhle pozdě. Vždycky jsem byl s týmem už od přípravy a snažil se v jednom klubu vydržet delší dobu. Kladl jsem si otázky, proč to tak trvá, a jestli je něco, co bych mohl udělat, abych to uspíšil.
I pro vaši rodinu by asi léto bylo mnohem komfortnější, kdybyste měl kontrakt v kapse...
Pochopitelně. Byli bychom v klidu, věděli, kam se budeme stěhovat, kdy můžeme jet na dovolenou, kdy se můžu na sezonu připravovat. Bez toho to je trochu chaos. Začnou vás napadat i myšlenky typu: co budu dělat po kariéře?
Měl jste i jiné nabídky než ze Sevilly?
Jasně. Jednal jsem s pár euroligovými týmy - Olympiakosem, Barcelonou, než podepsala Ádáma Hangu, a nějakými týmy, co hrají Eurocup. Ale ztroskotalo to. Ani pořádně nevím proč, byli jsme s těmi týmy v kontaktu delší dobu. S novým agentem jsme tenhle proces absolvovali poprvé. Teď už to funguje dobře. Ale Miško Ražnatovič je jeden ze známých evropských agentů, tehdy jsem čekal víc než Sevillu. To nemyslím nijak zle, je to klub na vysoké úrovni.
Rozumím, předtím jste nastupoval v prestižní Eurolize.
Právě. Miško mi řekl: sbal se, vyraz do Sevilly a dostaň se do formy. Ve smlouvě mám výstupní klauzuli, že bych v příštím měsíci případně mohl odejít, když se objeví zajímavá nabídka.
Blake Schilb coby posila Betisu Sevilla:
GALERÍA | Aquí, algunas imágenes del primer día en verdiblanco de @BlakeISchilb ¡Encantados de tenerte! #SomosACB #BetisBaloncesto https://t.co/CofdnYDnHN
Zamlouvá se vám život ve Španělsku?
Ten je hodně jiný, zvlášť ve srovnání s Tureckem. Děti tam teď chodí do školy a snad se budou schopné naučit další jazyk. Zatím umějí anglicky a česky, tak by k tomu měla přibýt španělština, což je výborné. Zamlouvá se nám tamější životní tempo, je tam teplo. A zase jsme pohromadě jako rodina. Můžu se věnovat jenom jí a svojí práci.
„Prohráváme a pak někoho z klubu vyhodí.“
Bilanci v Seville ovšem máte tragickou, 0-9.
To mi ani nepřipomínejte, přemýšlím teď o vítězstvích. (úsměv) Je to trochu smutné. Část realizačního týmu a managementu to odnesla vyhazovem. Jako hráč se na palubovce snažíte takovým věcem svým výkonem předejít. Ale podepsal jsem tam i proto, abych se mohl vrátit do nároďáku. Nechtěl jsem, aby to navenek vypadalo, že mám s federací nějaké spory. Když jsem mohl, tak jsem za národní tým vždycky chtěl hrát. Se Sevillou se nám nedaří, jenže na rozdíl od jiných hráčů mám aspoň možnost jet na reprezentaci a spravit si s ní náladu. Ostatní si můžou vzít maximálně tak volno.
Basketbalový klub Real Betis je v Seville poslední rok propojený s fotbalovým. Můžete popsat, jak to přesně funguje?
Fotbalový klub za ten basketbalový přebírá čím dál víc odpovědnosti. Předtím to bylo striktně oddělené. Část basketbalové sekce byla nedávno propuštěna - fotbalisté řekli, že ty lidi nepotřebují.
Nemůže to být jedna z příčin, že je klub takhle dole?
Je to možné. Části managementu, která tam byla třeba 15, 20 let, teď ukázali dveře. Některým lidem je z toho dost smutno, i já jsem si udělal nějaký obrázek. Hrajeme zápasy, prohráváme, a pak někoho z klubu vyhodí. Tohle nepřejete nikomu - ti lidé mají rodiny, splácejí třeba hypotéky...
Co je potřeba udělat pro to, abyste se s klubem vyšplhali výš?
Pokud jde o mě, musím hrát lépe. Přišel jsem tam až na začátku října, měl jsem něco přes měsíc na to, abych si zvykl. Taky se po dvou zápasech změnil trenér. Předtím jsem hrál kolem deseti minut, teď je to víc a rozehrávám se. Je nepříjemné o tom mluvit, děje se tam spousta věcí. Čerstvě přišel Dontaye Draper, což je posila kalibru Euroligy. Snad se po téhle pauze všichni do klubu vrátí se svěží myslí a začneme vyhrávat.
Schilb na tréninku Sevilly:
ENTRENAMIENTO | Doble sesión de trabajo este martes en San Pablo preparando el choque del domingo frente al @Penya1930 #BetisBaloncesto https://t.co/TBliIhPLs4
Sevilla má mladý tým, podobně jako Česko.
Pro mě je teď mladý každý spoluhráč. (úsměv) Jsem tu nejstarší, to je pro mě novinka. Někdy se na to téma vtipkuje, ale jindy to musíte brát vážně a udat mladším směr. Je důležité, abychom se staršími spoluhráči ty mladé vedli. Tak jako dříve Jiří Welsch či Luboš Bartoň nás.
Welsch už v mužstvu není. Je to bez něj hodně jiné?
On je člověk, který tým pořád nabíjí energií. Kdyby tu byl, nejspíš bychom teď venku v dešti hráli golf. (úsměv) Je super ho pořád vidět hrát alespoň na klubové úrovni.
Scházejí také Tomáš Satoranský a Jan Veselý. Cítíte, že byste měl být lídrem?
Ne nutně. Když to bude potřeba, rád dám nějaké koše nebo pomůžu jinak. Saty a Jan pochopitelně chybějí. Ale tím spíš ostatní hráči musejí chápat, jak nezbytné je, aby sami v týmu byli - nezávisle na tom, kolik minut na palubovce nakonec dostanou. I kdyby měli představovat jen konkurenci na tréninku.
Jste teď víc v kontaktu s dalším navrátilcem Ondřejem Balvínem, který rovněž hraje španělskou ACB?
Sleduju ho víc. Než jsem podepsal v Seville, Ondřej mi poslal esemesku: Slyšel jsem, že jdeš do Sevilly! Odpověděl jsem: Cože? Víš něco, co já ne... Ale pak mi říkal, že to je skvělé město i klub, který má bohatou historii. Měl na moje rozhodování vliv. Z Madridu jsme sem letěli společně. Když můžeme, tak si ve Španělsku zavoláme nebo se potkáme. Ale hraje Eurocup, takže má našlapaný kalendář. V Seville a okolí mi doporučil nějaké restaurace a pláže. Jsou tam i hory, spousta památek. Je to tam krásné. Klub funguje velmi profesionálně, byť se zrovna nenacházíme v dobré situaci. Každý však věří, že se to otočí. Snad tady vyhrajeme jeden dva zápasy a přenesu si to i tam.
Kromě Balvína v Seville působil i Satoranský. Jak na ně v klubu vzpomínají?
Když tam byli, byli ještě hodně mladí. Platilo to i o Kristapse Porzingise nebo Guillerma „Willyho“ Hernangómeze (oba nyní hrají NBA za New York Knicks). Ze všech vyrostli velmi solidní hráči, potom co o sobě dali vědět právě v Seville. Fandové si je samozřejmě pamatují, tím spíš, když jsou z nich teď hvězdy. Je teď na nás, abychom v klubové tradici pokračovali a nedovolili, aby spadl z nejvyšší soutěže. A abychom mu dělali dobrou reklamu.
„Mladí snad mají v hlavě vzduch.“
Je to pro vás velká zodpovědnost.
Určitě. V ACB ale není žádný zápas jednoduchý. Je to jedna z top soutěží v Evropě. Je tam pět euroligových mančaftů, další dva nebo tři hrají Eurocup. A pak řádka Ligu mistrů. Ale to nemá být omluva pro to, že jsme ještě nevyhráli ani zápas. Proto se taky snažím spoluhráčům říkat, že se nemají ohlížet za tou sérií proher, ale myslet jen na nejbližší duel. Je třeba se na palubovce obětovat pro tým, jinak nevyhrajeme. Doteď hodně lidí hrálo na sebe, někteří hráči si možná myslí, že jsou superhvězdy a že musejí poslat na koš každý balon. Klíčové je svojí hrou pomoci týmu.
Je vaše role tohle mladším hráčům vštěpovat?
Máme v týmu víc zkušenějších basketbalistů a mladým hráčům to zdůrazňujeme, ale někdy mi přijde, že mají v hlavě vzduch. Často jdou proti zdi a to tým sráží. Poslední zápas jsem hrál docela dlouho, což bylo pro mě jako lídra důležité nejen z pohledu toho, že jsem mohl nastřílet body, ale také s ostatními komunikovat v defenzivě a podobně.
Balvín je 217 centimetrů vysoký pivot a na EuroBasketu chyběl. To se týmu v kvalifikaci bude asi dost hodit.
Je moc důležité, že tu je. Když se podíváte na ostatní týmy, nemají pivoty s jeho výškou a dovednostmi. Dává nám to výhodu už dopředu. Můžeme ho využít v mnoha situacích - jak v ofenzivě, tak i v defenzivě.
Blake Schilb (vlevo) a Ondřej Balvín na tréninku českých basketbalistů
Jak na vás působí mladí hráči, kteří v českém výběru začínají?
Vypadají dobře, pracují tvrdě. Zůstávají po tréninku, přidávají si střely, doskoky, pronikají do taktiky na téhle úrovni. Je příjemné to pozorovat.
Co jste věděl o prvním soupeři, Islandu?
Na začátku kempu moc ne. Řekl bych, že to bude trochu neznámá pro každého tady. Měli jsme jen pár dní na to, abychom se nějak sehráli a soupeře naskautovali. Tu druhou část rád nechám trenérům, Neno si na tomhle zakládá. Věřím, že jsme se připravili, jak nejlépe dovedeme.
A pokud jde o Finsko?
Je to venkovní zápas, budeme se muset vyrovnat s cestováním. Stejně jako my ani Finové nebudou mít některé svoje top hráče. Mělo by to být vyrovnané, nás limituje ta cesta a únava. Musíme tomu podřídit všechno, abychom vyhráli. Dvě výhry by byly na rozjezd výborné - pak se můžeme rozhodnout, jak boje ve skupině pojmeme dál.
„Syn se už vidí jako profesionál.“
Dovolte osobní otázku. Máte čtyři děti, že?
Ano, syna a tři dcery. Jaydenovi je devět, Jocelynn sedm, Isabelle tři a nejmladší Imani rok.
Potatil se Jayden a hraje basketbal?
Momentálně za mládež Sevilly, s jedenácti dvanáctiletými dětmi, takže se musí přizpůsobit. Trochu s tím válčí kvůli své nynější konstituci. Ale je zábava to sledovat. Mezi vrstevníky je obyčejně nejlepší, ovšem tady to neplatí. Odstrkují ho, není dost silný na to, aby to ustál. Ale je to dobrá zkušenost. Až mu bude dvanáct, bude schopný hrát se čtrnáctiletými. S Jocelynn chodí oba do španělské školy, kde se učí i francouzsky.
Blake Schilb s rodinou:
Ptám se proto, že v dresech Islandu i Finska dnes nastupují synové amerických otců. Třeba by Českou republiku jednou mohl reprezentovat i váš syn.
To se klidně může stát. Jocelynn hraje basket taky a už je hodně vysoká a na holku silná, takže Jayden má občas problémy i s ní. I ona by v tom mohla pokračovat. Jayden, ten už se vidí jako profesionál... Ale hlavní je teď škola.
