Zabydleli jste se v hokejové kabině?
Celkem jo. Loni to byl šok. Byli jsme v kabině poprvé a oproti naší šatně ve sportovní hale je to rozdíl. Hokejová je výrazně větší, má lepší možnosti pro regeneraci. Líbí se nám gauč, televize. Loni jsme si přinesli PlayStation. Užíváme si to.
Jak se hraje basketbal na zimním stadionu?
Je to neskutečný pocit. V naší hale je pokaždé plno, ale kapacita je zhruba 800 lidí. Řada fanoušků by se šla podívat, ale místa zkrátka nejsou. Na zimák se jich vejde výrazně víc. Hráli jsme tam poslední kolo nadstavby s Nymburkem, přišlo 2 720 diváků, což je rekord letošní sezony v české lize.
Atmosféra je v hale i na zimním stadionu skvělá. Ale čistě sportovně – neztrácíte přesunem výhodu domácího prostředí?
Je to něco jiného, ale rychle si zvykneme. V hale máme víc nastříleno, jsme tam doma. Ale není to žádný extrémní rozdíl. Nikdo nelituje toho, že se na play off přesouváme na zimák. Navíc oproti minulé sezoně máme letos na trénink v novém prostředí víc času. Před play off jsme tam odehráli i soutěžní zápas s Nymburkem, což pomůže.
Vojtěch Sýkora z Písku dribluje v zápase s Ostravou.
Udržíte koncentraci při utkání, nebo vás strhne divácká show?
Myslím, že se všichni dokážeme soustředit jen na zápas. Show pro fanoušky je skvělá, nejlepší reklama, a to nejen pro Písek, ale pro celý basketbal. Přijde se podívat hodně lidí, má to velký zásah a třeba někteří díky tomu opravdu poznají basketbal a dají na něj své děti. Akce má obrovský přesah.
Díky vaší popularitě vám přejí nejen doma v Písku, ale i nestranní fanoušci. Vnímáte to?
Ano. Často to slýcháme, je to hezké. Píšeme pohádku, která se lidem líbí. Sami jsme se přes baráž dostali do nejvyšší soutěže, pořád hrajeme s ryze českým týmem, většině z nás je do pětadvaceti let. Podpora je skvělá, ale s přibývajícími fanoušky rostou i tlak a očekávání.
Sami máte ve třetí sezoně v nejvyšší soutěži větší očekávání?
Určitě ano. Přáli jsme si být výš, ale v sezoně téměř všichni hráči základní rotace nějaký čas chyběli kvůli zranění. Pořádně jsme se nesešli v kompletním složení.
Kam až může postoupit písecká basketbalová pohádka?
Náš velký sen je získat medaili. Hodně by to znamenalo pro celý klub i nás v týmu, kteří jsme tady odmalička. Třeba se jednou přiblížíme také evropským pohárům, ale to je hodně daleko.
Maskovaný Adam Lukeš z Pardubic brání píseckého Vojtěcha Sýkoru.
Máte v hlavě, kdy by se to mohlo povést?
Takhle nepřemýšlíme. Před sezonou podepsala většina osy týmu nové smlouvy na dva a více let, takže minimálně příští rok budeme hrát v podobné sestavě. Uvidíme, kdy a jestli nastane náš čas.
Ani vy sám to takhle neberete i s ohledem na další kariéru?
Ne. Jsem si jistý, že v Písku dohraji kariéru.
Opravdu? Jako reprezentant byste mohl pomýšlet na ještě lepší angažmá.
Ano. Jsem v Písku od čtrnácti let a hrát tady nejvyšší soutěž je pro mě splněný sen. Rád bych to klubu vrátil tím, že pomůžu k medaili. Nemám v úmyslu odcházet.
Jeden přestup vás však čeká. Vaše studium na Právnické fakultě Karlovy univerzity se blíží do konce a ze školy zamíříte do praxe.
Chtěl bych, ale s profesionálním sportem se to kloubí těžko. Státnice obsahují soukromou a veřejnou část, tu už mám od ledna za sebou. V půlce května mě čeká soukromá část, v září začnu psát diplomku a příští rok v lednu bych měl končit. Rád bych nakoukl do praxe, ta mi zatím chybí. Věřím, že to půjde skloubit s basketbalem.
Dawes vystřílel Děčínu výhru v El Nordicu i čtvrtfinále, do předkola se propadl Písek |
V Písku hraje řada studentů. Klub vám vychází vstříc?
Ano, maximálně. Moji rodiče jsou oba doktoři, takže mě odmala vedli k tomu, abych si udělal vysokou školu, že sport nebudu dělat věčně. Školu jsem vždy chtěl dodělat a snad se mi to podaří.
Zpět k basketbalu. Písek jím opravdu žije a s play off zájem ještě sílí. Závidí vám to ostatní?
Určitě ano. A závidí nám to i ti, kteří to neřeknou nahlas. Kdo přijede hrát do Písku, tak si atmosféru užívá, protože tohle skoro nikde jinde nezažije. Taková show nemá v českém basketu obdoby.
Berete to sami jako výsadu?
Ano. Není to jen o zimáku. Podpory si moc vážíme. Sršni jsou rodinný klub, každý každého zná. Co nejlepšími výsledky i akcemi, jako je zimák, to chceme ostatním vrátit.
Sázka na české hráče, stále lepší výsledky a podpora fanoušků dělají z Písku značku, za kterou by chtěl každý hrát?
Myslím, že to tak je. Platí to hodně díky trenérovi Honzovi Čechovi, který mladým českým hráčům dává příležitosti. Klub je atraktivní. V posledních letech do něj přišli hráči jako Honza Karlovský nebo Kevin Týml, kteří se dostali na vyšší úroveň, Kevin dokonce do reprezentace. Ostatní hráči v českém basketbale to vnímají.
Vojtěch Sýkora z Písku útočí v zápase s Ostravou.
Trenér Čech už před pár lety vyprávěl, že si večer dáte společně pivo a debatujete o basketbalu. Platí to pořád?
Ano. Hrozně nás to baví, máme to rádi. Sledujeme různé basketbalové zápasy. Náš vztah se vyvíjí hezky i vlastně v tom, že se nic nezměnilo. Je mezi námi desetiletý věkový rozdíl, ale už jsme tady spolu dlouho a fungujeme bezvadně na hřišti i mimo něj.
Třeba si vás vychovává jako svého nástupce.
On ví, že na trénování nikdy nebudu. Zkoušel to, ale zatím mě to moc nebaví. I když nikdy neříkej nikdy.
