„V Děčíně jsme dvakrát zvítězili v sezoně, teď i v play off. Nevidím důvod, proč bychom se měli bát, že se to nepovede znovu, a jeli tam s nějakou přehnanou pokorou. Pro spoustu z nás to může být poslední šance na finále - musíme na to prostě vlétnout a padat na hubu,“ říká 32letý svitavský pivot Jiří Jelínek bojovně.
Co bude nutné změnit, abyste semifinále do své haly skutečně ještě vrátili a měli tak příležitost dotáhnout je k postupu?
Já bych neměnil nic, jenom přidal. Na energii, na obraně, abychom mohli rychleji vybíhat do protiútoků. Možná zahrát míčem víckrát dokola, ne pouze přes první clonu, aby to bylo svižnější. Zkrátka ne jen sever-jih, ale taky východ-západ, abychom to trošku roztáhli.
V závěru úterního pátého zápasu jste se nadechovali, v jednu chvíli jste byli pozadu jen o dva body. Výsledná porážka 73:79 se asi kouše dost těžko...
V tom je právě problém - posledních pět minut nám nemůže vyhrát celý zápas. Děčín nám předtím utekl na 16 bodů. V první půli dal soupeř vždycky obě šestky a my jen jednu. Plus jsme neproměňovali otevřené trojky, a oni ano. O devět v poločase je strašně moc. My jsme to sice ve třetí čtvrtce začali dohánět, ale stejně jsme ji pak prohráli. Tam to chtělo ještě chvilku vydržet. Že jsme to v posledních pěti minutách stáhli, je hezké, ale takové štěstí, abychom to otočili, jsme už neměli. Pak už je to v podstatě vabank, o náhodě. Děčínský Carlson dal koš faulem, my naopak neuspěli v nájezdu... Koncovka už se potom jenom dohrávala.
Jak se v té porážce promítla týmová obrana?
My jsme v podstatě ty semifinálové zápasy vždycky buď vyhráli, nebo prohráli jenom obranou. 79 bodů od Děčína doma je taky hodně, i když to není tak kritické. Při těch předchozích porážkách jsme jich dostali 95 a 93, což je strašně moc, to byla ostuda. Když jsme v obraně dělali chyby, nemohli jsme chodit do protiútoků, které jsme měli v prvním zápase ve Svitavách i ve třetím v Děčíně (vítězství Svitav 86:81 a 78:59).
Nedostali se vám Válečníci ve druhém poločase čtvrtého utkání v Děčíně trochu do hlavy? Najednou se nemůžete spolehnout ani na střelbu.
Potíž je v tom, že když jsme jeli do Děčína, chtěli jsme se vracet za stavu 2:2. To je myslím důvod, proč jsme ten čtvrtý zápas prohráli. Už jsme jeden bod do série získali ve třetím a asi jsme se uspokojili, neměli jsme tu správnou motivaci vést 3:1. To je můj názor. Samozřejmě kdybychom naopak prohráli třetí, ale pak ten další zvládli, tak jsou tady všichni šťastní. Třeba bychom pak měli v pátém zápase víc energie. Ale to je složité hodnotit.
Bylo hodně obtížné srovnat se s „metrem“ rozhodčích? V prvních třech čtvrtkách jste měli brzy pět týmových faulů a hra se pak kouskovala, což pod dojmem náskoku soupeře svědčilo spíš jemu.
To je taky strašně těžká otázka (úsměv). Já nevím, nikdy jsem nepískal. Netuším, jestli si rozhodčí ten metr nějak nastaví před zápasem - že budou pískat tohle, a tamto ne. Před utkáním proběhly nějaké promluvy s trenéry, že lokty a podobně jsou automaticky nesportovní fauly, což se mi zrovna přihodilo. Ale nepřísluší mi to posuzovat.
