První se jmenuje Jao Ming a stal se mužem, díky kterému zámořský basketbal dobyl Čínu. Druhým je potetovaný svéráz jménem Allen Iverson, možná nejlepší „malý“ hráč dějin NBA, výjimečný střelec i prapodivný úkaz.
A oba jsou nově členy Síně slávy; žijícími důkazy, jak moc protikladné kariéry do ní mohou vést.
Třetí do partyKolos, herec a bavič Shaq Třetím mužem, jehož NBA uvedla do Síně slávy, je opravdu velká postava – doslova. Shaquille O’Neal (216 cm, 147 kg) býval pod košem jako tank a mluví za něj nejen 28 596 bodů, 4209 ofenzivních doskoků či 4 tituly, ale také faktor, který nikdy nepodceňoval: schopnost bavit. 44letý O’Neal je mluvka, showman, zpěvák i herec; v podstatě vše, nač lze u penzionovaného multimilionáře pomýšlet. On, Iverson i Jao Ming byli tvářemi „postjordanovské“ generace v NBA. |
Mládí v bavlnce, mládí na ulici
Pokud čínští sportovní činovníci obvykle vybírají z obrovské masy dětí ty nejvhodnější a následně je vystavují až robotickému drilu, zde byli ještě o krok vpřed. Kariéra Jao Minga začala jeho početím: podle novináře Brooka Larmera (autora knihy Operace Jao Ming) přesvědčila tamní vláda jeho rodiče k sňatku; otec Jao Žu Jan měří 201 centimetrů, matka Fang Fengdi 190 a oba Čínu reprezentovali v basketbalu.
Narodil se v roce 1980, o pět let dříve přišel na svět Allen Ezail Iverson – jenže ten svého otce poznal až mnohem později, když byl odsouzen, a jeho matka se musela v krajní nouzi uchýlit i k prostituci.
Obletovaný syn nejlidnatější země světa vs. drobný chlapec z ghetta zapletený do kriminality a žijící v chudobě. „Nebyl jsem rozehrávač, ale zabiják,“ popsal sám sebe Iverson jako basketbalistu; dravost a sportovní „killer instinct“ získával právě na ulici.
„Byl to nejsoutěživější protihráč, jakého jsem kdy potkal. Jak ten byl vytrvalý!“ říká s úctou hvězda Kobe Bryant.
Svou vlastní cestou - přičemž jedna byla podstatně hladší – se oba dostali do pozic jedniček draftu. Ale to, jak dobývali NBA, bylo pochopitelně zase tak rozdílné, jak jen lze čekat od mužů, jež dělí propastných 46 centimetrů.
Jao Ming je totiž obrovský. Tak obrovský, že se proti němu Brook Lopez svého času cítil pomalu jako hobit – dodejme, že on sám měří 213 cm a váží 125 kg!
„Nikdy jsem si nepřipadal menší. Zblokoval mě jako nic,“ vzpomínal Lopez pro ESPN na své první setkání s „čínskou zdí“.
Iverson byl zase excelentním střelcem, pitbulem s oranžovým míčem. „Od začátku do konce na vás dorážel. Nikdo tohle neuměl jako on,“ dodává Bryant.
Nejlepším důkazem je, že v play-off dával v průměru 29,7 bodu na zápas, víc zvládl v dějinách NBA pouze Michael Jordan.
Zraněný versus nekonformní
Ale i takhle rozdílní mužové mají něco společného, třeba délku kariéry, přesněji ne zcela využitý potenciál. Jao Ming mohl rozhodně odehrát mnohem více než 8 sezon a 486 duelů, jenže jeho rozměrné tělo zátěž nezvládalo, chronické potíže jej donutily ke konci již po třicítce.
Rozený vůdce Iverson nezvládl něco jiného: přejít z role tahouna a superstar do pozice veterána, který pomáhá, předává zkušenosti. „Jeho oddanost k nekonformnímu stylu života jej stála několik dalších sezon. Když už nebyl mezi nejlepšími hráči světa, u týmů převážil pocit, že raději nestojí za to mít s ním potíže,“ píše portál Philly.com.
Allen Iverson v dresu Philadelphie
Allen Iverson
Právě ve Philadelphii strávil Iverson svá nejplodnější léta, končil naopak podivným angažmá v Besiktasi, kde stihl pouhých 10 zápasů. Autor z Philly.com proto dodává, že byť jmenování do Síně slávy má opodstatnění, přišlo jednoduše příliš brzy – neboť kdyby Iverson uměl využít všechen svůj potenciál, hrál by v NBA dosud.
I Jao má své kritiky, kteří argumentují, že více než legendou na hřišti byl propagátorem ligy. Ale jakou: jeho první duel proti Shaquillu O’Nealovi měl v Číně na 200 milionů televizních diváků! Díky Jaovi pronikla NBA zdaleka nejlépe ze všech velkých zámořských lig na asijský trh a vklínila se do tamního prostředí, což generuje zájem i obraty obří jako Jao sám.
Tak jako NBA měla průkopníky, kteří zlomili rčení, že „bílí muži neumějí skákat“, Jao metaforicky vystavěl basketbalovou Hedvábnou cestu z Ameriky do Číny. Jao vystupoval v reklamách pro Nike, Reebok, Pepsi, Coca-Colu, McDonald’s iApple. „A nám, Američanům čínského původu, dal obrovský pocit hrdosti,“ řekl herec Brian Yang.
Nemám ani na cheesburger!
To, jak jsou obě hvězdy rozdílné, nejlépe ukazuje dnešek; jako by se vracely zpět „ke kořenům“. Jao je dál čínskou pýchou, naposledy třeba tváří úspěšné kandidatury Pekingu na zimní hry 2022. Vlastní basketbalový klub, angažuje se v ochraně přírody, bojuje za bílé nosorožce i za slony.
To Iverson prohýřil tolik, že snad ani není vhodné pídit se, o kolik dolarů šlo; hovoří se až o 200 milionech. Každopádně při rozvodu křičel na exmanželku, že nemá ani na cheesburger. „Ale není pravda, že mám finanční potíže,“ tvrdil loni.
Tak rozdílní jsou. Ale teď se sešli díky faktu, jenž je přes všechny protiklady spojuje: výjimečnými basketbalisty byli oba.
