„Derby mám v sobě zaryté odmalička, za každou cenu chci nad Ústím vyhrát, i kdybych měl na hřišti umřít,“ řekl autor 11 bodů, tří trojek a dvou doskoků i asistencí po porážce 70:78.
Slovo o smrti na hřišti myslel obrazně, skutečné nebezpečí mu hrozilo ve Spojených arabských emirátech. Na prestižním turnaji NextGen Euroleague, kam vyrazil s rodinou, zastihl Houškovy válečný konflikt. Izrael s USA zaútočily na Írán, který posílá rakety na všechny strany. Den po odletu rodiny zranily drony v Abú Zabí šest lidí.
„Bál jsem se. Nikdy nevíte, co se může stát. Nic takového v Česku naštěstí nezažíváme,“ děkuje za to, že žije v zatím poklidném srdci Evropy. „Naštěstí obrana v Emirátech byla natolik kvalitní, že se nám nic nestalo. Strach jsme měli, ale nic panického. Snažím se zapomenout.“
Dramatický návrat Houškových, Írán útočil v okolí letiště: To jsem se bál nejvíc |
Když nebe rozřízly letící objekty, z toho pohledu mrazilo. „Něco jsme na obloze viděli, pět šest raket. Ne že by to lítalo každou hodinu,“ líčil. „Jsem rád, že jsem doma, doufám, že tady se nic podobného dít nebude. Nikomu nepřeju pocity, které jsme tam prožívali. Zážitky pěkné nejsou, příjemné to nebylo. Doufám, že se to uklidní a budou moct všichni domů.“
Na turnaji evropských talentů v Abú Zabí stihl dva zápasy, další dva se kvůli válce zrušily. „Škoda, mohl jsem se vyprofilovat ještě víc. Snad se to bude dohrávat a já někam pojedu ještě jednou a budu moct ukázat, co ve mně je.“
Co v něm je, ukázal už ve svém prvním derby. Nerozklepal se. Jeho výkon byl obdivuhodný už kvůli tomu, čím si v minulých dnech prošel. „Když prožijete co my, máte do všeho větší chuť. A je jedno, jestli do basketu, nebo do života,“ naznačil Houškův táta Jakub, bývalý reprezentant, že je potřeba si vážit i maličkostí.
Marek Houška v akci.
Ovšem pro Houšku juniora, atypicky vysokého rozehrávače se 196 centimetry, není El Nordico maličkost. „Viděl jsem válku, derby je taky válka – naštěstí jen sportovní. Těšil jsem se v uvozovkách celý svůj život, až si zahraju proti Ústí,“ tvrdil talentovaný děčínský Válečník. „A já jsem extrémně naštvaný, že jsme to nezvládli. Měli jsme na to.“
I když individuálně zazářil, spokojený nebyl. „Dát dva body a vyhrát, jsem šťastnější. Aspoň něco pozitivního na tom je, že se mi zápas bodově povedl. Ale výhra by byla sladší.“
Na palubovce strávil 17 minut, což je na zelenáče v tuzemských poměrech mimořádná porce. „Jsem za to vděčný. Ani nevím, kolik minut jsem hrál, ale vyčerpaný jsem, muselo to být dost. Takových šancí se v republice moc nedává,“ vzdal Houška junior vděk děčínskému trenérovi Tomáši Greplovi. „Myslím, že jsem to nezvládl úplně špatně, ale byly tam chyby, z nich se musím poučit. Abych mohl hrát stejnou minutáž dál, musím být kvalitnější,“ nařídil si.
Severočeské derby nezní cool, chtěl jsem něco sexy. A tak Brňan stvořil El Nordico |
Grepl ho ale chválil: „Derby zvládl velmi dobře. Když to řeknu kulantně, nepokakal se ze zápasu, to je jeho velká deviza. Ale teď už o něm všichni vědí a každý další zápas pro něj bude složitější, protože se na něj budou víc soustředit.“
Houšku nadchla i atmosféra derby a plná ústecká hala. Nervozita s ním necloumala. „Kamkoliv přijedeme, naši fanoušci jsou slyšet. V Ústí zase byli naším šestým hráčem, jsme za to extrémně rádi. Jen škoda té prohry,“ litoval mládežnický reprezentant.
Věří, že v domácí odvetě pomůže Děčínu k odplatě. „Já byl extrémně namotivovaný, škoda, že to v Ústí nebylo vítězné. Až přijedou k nám, tak vyhrajeme a derby pro mě bude o to sladší!“
Táta Jakub Houška: Marek je jako já. Neřeší svoje body, chce vyhrát Legenda Válečníků Jakub Houška (vlevo). „Marek dostal šanci a snažil se ji využít, jak nejlépe mohl. Dal 11 bodů a ani výkon nebyl špatný. Byl rád, že mohl hrát, strašně se na to těšil po těch posledních dnech. Bylo vidět, že má chuť. Hrál, co to šlo. První trojka od něj byla dost drzá, pak měl dvě střely v závěrečných vteřinách, to měl asi vyřešit jinak. Bylo na něm vidět, že si věří i díky turnaji v Abú Zabí, kde hrál těžké zápasy. Byl rozehraný, snažil se pomoct, bohužel to nedopadlo výsledkově. Jako tatínek je člověk rád za jeho výkon, ale když jsem já byl hráč, tak jsem body vůbec neřešil a on je v tom podobný. Chce, aby vyhrával tým. Když prohrajete, má to černou kaňku. Na konci všichni zapomenou, že tam nějaký Houška pobíhal a dal nějaké body. Kdyby se vyhrálo, je to hezčí.“ |
