Osmadvacetiletý křídelník či menší pivot naskočil do ústecký sestavy koncem listopadu a počínající novozélandské léto zase vyměnil za mrazivou českou zimu.
„Léto jsem si vlastně ani neužil, což je trochu smutné, protože jsem ho vynechal asi čtyři nebo pět let po sobě,“ posteskl si. „Ale nevadí, na zimu jsem zvyklý. Když jsem poprvé přišel do Evropy, konkrétně do Finska, hodně sněžilo. Což bylo skvělé.“
I bez bílých Vánoc jsou pro něj svátky v tuzemsku pohádkové. „My na Novém Zélandu taky slavíme Vánoce, ale nijak to nehrotíme. Jen rodina a přátelé. Užíváš si společnost. Tady máte mnohem silnější tradice. A hodně všechno zdobíte. Máte taky vánoční trhy, to je něco úžasného. A líbí se mi, jak jsou lidé slavnostně naladění,“ porovnal.
Loni hvězda Válečníků, teď Davidson pomůže Slunetě. Nakopne nás, věří Hrubý |
Štědrý den strávil telefonáty s rodinou a kamarády. „Moje přítelkyně se určitě bude snažit přiletět, ale až později. Uvařím si něco dobrého, odpočinu si,“ plánoval. „České Vánoce mám rád. I když nesněží, jsou prostě jiné. Je zima, nutí tě to být víc doma, zachumlat se a být v klidu.“
S ústeckým týmem a fanoušky po posledním předvánočním utkání s Opavou zpíval koledu. „No, zpíval… Já to jen předstíral,“ usmál se, neboť česky neumí. „V Děčíně jsme měli něco podobného. Šli jsme na trhy a zpívali jsme s dětmi, všichni ty písničky znali. Ta atmosféra je okouzlující.“
A to jsou pro 202 cm vysokého basketbalistu i české ceny. Už když loni opouštěl Děčín, pochvaloval si pivo za 70 korun, kdežto v Aucklandu ho koupil v přepočtu za dvě stovky. A to platí dál.
„U nás je pořád hodně draho. Spousta lidí se chce přestěhovat do Aucklandu, je to atraktivní destinace, což ceny žene vzhůru. Může za to i vládní politika a války ve světě, protože hlavně v zimě musíme plno věcí dovážet,“ poodkryl Davidson ekonomiku své vlasti.
I proto litoval, že do Evropy se nedostal letos dříve. „Věděl jsem, že po posledním play off s Děčínem si dám trochu pauzu, protože jsme došli docela daleko. A tělo mě hodně bolelo. Takže jsem nehrál ani novozélandskou ligu. Jenže pak jsem doma zůstal déle, než jsem čekal, a hodně jsem toho litoval, protože to bylo strašně drahé,“ zakřenil se sympaťák a oblíbenec fanoušků, který šíří pozitivní energii.
Chcete mě? Basketbalový českoběžník Autrey se ukázal v Ústí: Tady je můj domov! |
Časy ve zbroji děčínských Válečníků si užíval, byl za hvězdu a oporu. „Chtěl jsem zůstat, ale přesně nevím, co se stalo,“ pokrčil bezmocně rameny. „Nemohl jsem pak sehnat ani jinou pracovní příležitost. Pravděpodobně můj agent ví víc než já. Možná chtěl moc peněz, ale já mu opravdu věřím. Aspoň jsem mohl být s rodinou a dát se do kupy, protože loni v prosinci jsem si zlomil ruku.“
Řekli o DavidsonoviTomáš Reimer, trenér Slunety: „Ve spoustě utkání nám přesně takový hráč chyběl. Dokáže vzít zodpovědnost na sebe, v rozhodujících chvílích promění nejen trojku, ale i koš za dva body. Neskutečná posila.“ Tomáš Vyoral, rozehrávač Slunety: „Všechno se zlomilo příchodem Davidsona. Potřebovali jsme rozdílového hráče, zapadl lidsky i herně.“ |
Na Děčín nedá Novozélanďan dopustit. „Byli velmi milí, když mi oznámili, že se nevracím. Popřáli mi hodně štěstí. Pořád mám pocit, že jsem s nimi hodně propojený, i když jsem teď v Ústí. Což je trochu vtipné, protože jsou rivalové.“
Přesun mezi sousedy vždy budí u fanoušků vášně a taky v Davidsonovi hrklo, když se dozvěděl o zájmu Slunety.
„Ústí byl jediný tým, který se mi ozval, a já si řekl: Wow! Naštěstí všichni vědí, že je to byznys. Děčínští fanoušci jsou pořád skvělí,“ vzkázal po proudu Labe.
Už ho i viděli, když za Ústí naskočil v Maroldovce proti prvoligové rezervě Válečníků v poháru. Tedy v zápase, který uhranul neobyčejnou atmosférou díky kotli, v němž jančili děčínští mládežnici a jejich kamarádi.
„Měl jsem pocit, že šli ještě na vyšší úroveň, zaplnili tribunu, sundavali si trička. Moc se mi to líbilo,“ kochal se i jako soupeř. „Tenhle kout světa – Děčín – mám fakt rád. Že jsem teď patnáct minut od něj, je vážně skvělé. Ale i ústecké fanoušky si užívám. Poprvé jsem před nimi nastoupil proti Opavě a byli taky úžasní. Jsem opravdu rád, že lidé v tomhle kraji vás tak podporují. A já je chci prostě dělat šťastnými.“
Což se mu daří i v ústeckém působišti. Od svého příchodu slavil čtyři ligová a jedno pohárové vítězství, průměrně doručuje 13 bodů.
„Přišel jsem ve šťastný čas, protože si myslím, že i beze mě by začali vyhrávat. Vždyť kluci prohrávali jen těsně, často je to o jedné střelecké pozici. Tým si sedl, teď se to otočilo a chci se jen dál vézt na téhle vlně, na tom momentu a pozitivní energii. Myslím, že máme dobrou šanci dojít v sezoně daleko.“
A to i díky Ježíškovi z Nového Zélandu.
