„Byl pro mě mužem zápasu v obraně,“ chválil Kříže asistent kouče Ginzburga Lubomír Růžička, který v rozhovoru rozkryl i řadu dalších zajímavostí z reprezentačního tábora.
Trenére, čím byla proti Finům dána neurovnanost útoku v prvním poločase?
Nebylo to tím, že bychom nedodržovali náš útočný koncept, ale bylo to dané hlavně nátlakovou obranou Finů. Prakticky při každém našem pokusu o pick-and-roll šli do zdvojení a velmi dobře pak rotovali na první i následnou druhou přihrávku a opouštěli našeho posledního hráče, který tak zůstával absolutně volný. My jsme si toho byli vědomi, ale zejména v posledních dvou minutách prvního poločasu jsme to nedokázali překonat a byla z toho šňůra 12:0 pro soupeře.
Co jste pak změnili do druhé půlky?
Vybičovali jsme se hlavně v obraně, kde pro mě byl mužem zápasu Martin Kříž, který naprosto znechutil hru sedmičce letošního draftu NBA Markkanenovi. Zároveň jsme už velmi dobře pohybovali míčem, protože jsme našli klíč na to zdvojování pick-and-rollů. Dávali jsme tak mnoho laciných bodů, které přicházely i díky dobré úspěšnosti střelby za tři body. Mohlo to přijít i o něco dřív, ale nepřišlo, protože Finové dobře rotovali a četli náš útok. My jsme navíc do poločasu udělali i pár nevynucených ztrát.
Čím byly dané ztráty Satoranského v agresivních finských zdvojeních z první půle?
Tam jsme ho v tom nechali absolutně vykoupat. Platí jednoduché pravidlo, že na první přihrávku v útoku musí být co nejlepší úhel a hráč bez míče nesmí zůstat schovaný za clonou, což se týká dalšího guarda. A pivot by v tu chvíli neměl hrát jako pivot, ale jako „středopolař“ a udělat jen krátký seběh. Tohle se nám pak proti obraně Finů krásně dařilo ve druhé půli a je dobré, že jsme se s takovým typem defenzivy setkali, protože tohle může přijít třeba ze strany Rumunů na EuroBasketu. Ty zmíněné ztráty byly napsané Tomášovi, ale měly by to být ztráty týmové. Jestliže je někdo zdvojený, někdo jiný musí být volný a musí být v takovém úhlu pro přijetí přihrávky, aby z toho nebyl výpich či ztráta.
Bohačík nyní stále víc funguje jako druhý rozehrávač. Bude to tak už nastálo, nebo se v této roli stále jen testuje?
Současný basketbal je založený na tom, že čím víc máte hráčů, kteří mohou využívat pick-and-roll, tím větší je to terno pro vás jako trenéra. Jarda to hraje výborně, čte hru a hodně ulehčuje hru Tomáši Satoranskému. Pokud jsou oni dva spolu na míči, máte dva velmi slušné guardy na balonu, což je pro soupeře nepříjemné. Jarda nám teď hodně ulehčuje práci, může rozjet systémy a dá Tomášovi trochu úlevu. Na Tomášovi je pravidelně nejlepší obránce soupeře a většinou jsou to křídla, která jsou vyššího vzrůstu. Menší rozehrávači jsou pak na Jardovi, který je díky své muskulatuře a dobré pohyblivosti přehrává. S Finy navíc slušný part v útoku, ale i v obraně odehrál také Tomáš Vyoral. pořád máme v záloze i Jirku Welsche, který by měl v poslední přípravě v Lotyšsku nějaké minuty dostat.
Jaká je situace dalších rozehrávačů Šiřiny a Vyorala, představujete si jejich hru v něčem jinak?
Já bych to pootočil. V zápasech existují různé „match-upy“ (dvojice hráčů, které se vzájemně brání) a třeba proti Gruzii odehrál Kuba Šiřina velmi dobře své minuty proti Cincadzemu. S Tureckem tam byla pro něj složitější situace a Tomáš Vyoral dostal šanci s Finy. Je to spíš o taktických šachách, kdy zkoušíme různé varianty. Stoprocentně si myslím, že jeden z této dvojice na ME pojede a máme na to ještě několik zápasů v přípravě. Taky si musíme uvědomit, proti jakým rozehrávačům a jejich zálohám budeme na EuroBasketu hrát, a pokud Maďaři budou mít dva nebo tři menší rozehrávače, tak by Tomáš Vyoral, nebo Kuba Šiřina měli dobrou možnost se tam prostřídat a odlehčit zátěž ležící na Tomáši Satoranském.
Současná základní pětka, tedy Satoranský, Bohačík, Hruban, Kříž a Peterka, už může reálně vyrazit i do prvního zápasu ME?
Tam jde o to, jestli na pozici 4 (menší podkošový hráč) budeme začínat s Patrikem Audou, nebo Martinem Křížem. Pak řešíme, jestli budeme začínat na pozici 5 (klasický pivot) s Martinem Peterkou, nebo s někým úplně jiným, anebo půjdeme do úplně malé pětky. Každý už ale asi pochopil, že ta první sedmička se dvěma střídajícími Audou a Kyzlinkem už se začíná velmi dobře sehrávat, dobře rotuje v obraně i kvalitně komunikuje v útoku. „Základ“ proti Finům byl velice kompaktní, už dobře pracuje a vyhoví si. Teď do té užší rotace můžeme započítat i Kamila Švrdlíka, který nehrál v předchozích zápasech, kdy jsme zkoušeli Adama Pecháčka, ale v těchto domácích utkáních měl pod oběma koši výborné minuty. A pořád máme i Jirku Welsche, který nám hru na určité minuty ulehčí a je využitelný na pozicích 1 až 4.
Svitavský trenér Lubomír Růžička rozdává během oddechového času pokyny svým svěřencům.
Čemu přičíst letošní reprezentační rozlet dvou komet Bohačíka a Peterky?
U Jardy Bohačíka na to měla vliv ohromně dobrá práce pod Mirsadem Alilovičem, který mu dal stěžejní roli, jakou by si hráči v tomhle věku měli zažít, aby na ni pak byli zvyklí. Jarda se stal MVP ligy, měl skvělou sezonu, narostlo mu sebevědomí a co vím, začal spolupracovat i s nutriční specialistkou. Dostal se tak do formy i po stránce dobré stavby těla a váhově je v absolutním optimu. V USK měl roli lídra, takže je zvyklý na tlak, což je pro nás jedině dobře, a pro něj samozřejmě také.
A v jakém světle vidíte Peterku, kterého jste sám zažil jako asistent v Nymburce?
Příběh Martina Peterky je dobře známý - byl to výborný mládežnický talent. Martin jistě zná svoje limity, není nějak skvělým atletem, ale pro mě jako trenéra, který ho zná asi od šesti let, je to „basketbalový computer“. Situace řeší naprosto správně a dělá dobrá rozhodnutí. S touhle basketbalovou inteligencí se člověk musí narodit a on to zdědil po tátovi Lubomírovi. A já jsem u něj už jako u kluka viděl, že je to velmi inteligentní hráč. Teď v Nymburce na něm trenéři odvádějí výbornou práci, pořád na sobě pracuje i po atletické stránce. A i když nebude výjimečným atletem, tak fanoušky, kteří umějí ocenit chytrý basket, určitě bude bavit.
