„Ať už by byla jakákoliv, byl by to obrovský úspěch,“ zasní se trojnásobný ligový šampion, čtyřnásobný vicemistr a dvojnásobný bronzový medailista, navrch i vítěz domácího poháru.
Tituly hromadil během své tříletky v Nymburce, zbylých šest cenných kovů už dobyl s Děčínem. A k dalšímu má s Válečníky našlápnuto i letos, jejich forma před play off graduje. Z posledních pěti utkání vyhráli čtyři.
Vyoralův blikanec. V 11. minutě mu zápas skončil, soupeře trefil do obličeje |
„Nechci to zakřiknout,“ zaťuká si na zuby, „ale odehráli jsme teď fakt skvělé zápasy, snad v tomhle rytmu budeme pokračovat a vybojujeme si co nejlepší pozici,“ věří kapitán Armexu. Vítěznou sérii Děčínu v sobotu přerušil Nymburk, gigant Maroldovku dobyl po pěti porážkách v řadě, ale zadarmo výhru 98:90 nedostal. Až na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny ligový král zlomil Válečníky šňůrou 18:0. „Taková naše klasika, možná jsme na chvíli vypadli z rytmu, co jsme měli na začátku, a to je pak smršť. Výpadek s takovým soupeřem vás stojí výhru.“
Děčínská lavička s koučem Tomášem Greplem a kapitánem Tomášem Pomikálkem
Ke konci už Děčín neměl skoro s kým hrát, vyfaulovali se křídelník Ogundiran i rozehrávač Feštr, Pomikálek dohrával se čtyřmi chybami. „Oni hrají agresivně, my také. Říkali jsme si, že je nenecháme připravit si výborné situace, že je budeme zastavovat faulem. Než dostat jednoduchý koš, ať nás raději porazí šestkami,“ přiblížil záměr Válečníků, jak aspoň zčásti otupit sílu týmu, který vládne české nejvyšší soutěži i osmifinálové skupině Ligy mistrů.
„Když je člověk vidí, jak hrají v Lize mistrů, je to prostě nádhera, radost se dívat. Je skvělé zahrát si takový zápas, vyzkoušet si to proti takovému týmu. A drželi jsme se, vůbec se nemáme za co stydět.“
Nymburk prolomil černou sérii v Děčíně, zaskvěla se americká letka |
Když se před pár týdny zranil týmový lídr A. J. Walton, málokdo by si vsadil, že i bez něj bude Děčín zažívat tak dobré časy. Vedení klubu rychle sáhlo po volném Lukáši Feštrovi, který tu už v minulosti působil. A tento tah vyšel.
„Zná to tady, zná se s koučem, pamatoval si i většinu našich akcí, spíš to bylo takové oprášení toho, co už umí. Víme o jeho kvalitách i slabinách, zvládá to výborně. Povedlo se to,“ těší pětatřicetiletého křídelníka nebo pivota.
Děčínský Tomáš Pomikálek drží míč proti nymburské přesile.
Tři kola před koncem nadstavbové skupiny A1 má Děčín téměř jistý přímý postup do čtvrtfinále a stále šanci poskočit do elitní čtyřky, což by znamenalo výhodu rozjíždět play off doma. „To by bylo skvělé. Budeme se snažit z finiše vytáhnout co nejvíc a uvidíme, co z toho vyleze.“
Jiní hráči se v jeho věku už pomalu chystají na basketbalový důchod, Pomikálek o něm nechce ani slyšet. „Já vždy říkal, že bych chtěl hrát do čtyřiceti, to je můj sen. Ale musím mít pocit, že jsem platný, že týmu pomáhám,“ přeje si lídr, jenž v nadstavbě v průměru zapisuje 11,5 bodu, 4,4 doskoku a má užitečnost 12,1. „Užívám si to, Děčín fakt miluju, budu tu rád až do konce kariéry. Snad přede mnou ještě nějaký rok je,“ přeje si rodák z Liberce, jenž má v Děčíně smlouvu ještě na příští dvě sezony.
Energii do něj pumpuje i osmiměsíční dcera. „Je to fakt poklad, smysl života. Než se narodila, basketbal byl můj život, člověk nad ničím jiným skoro nepřemýšlel. Ale když přišlo tohle štěstí, najednou to přehodnotíte. Každá minuta strávená s ní je něco úžasného,“ rozněžní se dvoumetrový svalovec. K nedávnému svátku svému zlatíčku pořídil už i první (malý) basketbalový míč. „A má ho ráda,“ září štěstím Pomikálek. Když Válečníci urvou ještě ligovou medaili, zažije rok snů.
