České basketbalistky se v sobotu v Kuang-čou staly mistryněmi světa ve hře 3x3.
Zív.
To asi musela být v té Číně pěkně bídná konkurence, zní první reakce vzorného českého fanouška. Jak jinak by mohl spolek tří sportovních důchodkyň a jedné novicky vyhrát světový šampionát...
Jak? Překonáním veškerých předpokladů. Volbou správné taktiky. Pomoci dostatečné porce štěstí v klíčových momentech turnaje. A konjunkci hvězd, která měla dopřát senzaci.
Tenhle český úspěch přišel ve sportu neolympijském, celkem nedávno zrozeném. Basketbalovém odvětví také známém jako streetball, hře na jeden koš pro tři hráče či hráčky.
Pravidla nové sportovní zábavy se rychle mění a vyvíjejí, stejně překotně však roste i obliba nové varianty. Basket 3x3 není stejný sport jako ten klasický, pro pět hráčů a dva koše. Tak jako plážový volejbal není tím samým sportem jako volejbal šestkový.
Na útok je k dispozici pouze 12 sekund namísto 24, koše se počítají za jeden či dva body namísto dvou a tří. Kombinace musejí být rychlé, je radno zapomenout na driblérské kudrlinky. Hraje se méně učesaně, bojuje se, jde se do rizika, zvlášť v závěrech zápasů. Síly ubývají o poznání snáz. A obvykle se musí počítat také s vlivem počasí, především větru.
Zastánci komplikovaných herních schémat na 3x3 často žehrají. Kdo uspěl ve hře tradiční, nemusí se prosadit pod jedním košem. Naopak to platí taky.
3x3 je hra dynamická a není v ní nouze o překvapení. V denním programu zápas střídá zápas. Kdo dosáhne 21. bodu, vyhrál dokonce před limitem. Bum, bum, K. O. Přesně podle diktátu doby.
A je to také hra, která se tlačí do olympijského programu. Před Riem se to nepovedlo, do Tokia také specialisté na 3x3 (zatím?) nemíří. Ale jednou se to stane, spíš dřív než později.
Pak se poprvé, nikoli naposled, připomene český zázrak na Perlové řece. Ve čtrnáctimilionovém jihočínském Kuang-čou, dříve známém jako Kanton, byla napsána zásadní kapitola nového sportu.
Poprvé nemíří ženský světový titul do Spojených států, v semifinále ztroskotala velmoc na Středoevropankách. Třeba je to na dlouhou dobu zase naposledy, třeba je to příklad pro ostatní. Tak, či tak, čtyři Češky navždy budou první.
Do Kuang-čou odletěl slabý český výběr... Nu, asi ano. V pomyslném draftu ze všech účastnic turnaje by se členky vítězného týmu na horních pozicích asi neobjevily. Američanky zatím sázejí na univerzitní výběry, i letos vzali čtveřici kolem 21 let. Zkušená Australanka Jenny Screenová je mistryní světa, Francouzka Sabrina Palieová vítězkou WNBA.
Jenže tohle všechno je argument ve prospěch českých lvic, ne naopak.
Říjnový termín šampionátu okleštil většinu kádrů. Ten český nevyjímaje. Na zářijové mistrovství Evropy 3x3 brala trenérka Michaela Uhrová papírově výrazně silnější sestavu. Výsledkem byl nešťastný konec ve čtvrtfinále dobře rozjetého turnaje.
Před Kuang-čou prožila Uhrová nominační muka. Vzala osmnáctiletou Sáru Krumpholcovou, hráčku s třemi(!) starty v české ŽBL a bez větší zkušenosti z mládežnických repre, která však letos zářila na juniorských šampionátech 3x3.
Pak přiřadila Kateřinu Novotnou a Terezu Vorlovou, dvě hráčky, které před letošní sezonou daly nejvyšší soutěži vale. A jako čtvrtou nominovala sebe samu, už dvojnásobnou sportovní důchodkyni.
Těžko spletený český bič málem ani nezapráskal. Na úvod turnaje vydřená výhra v prodloužení nad Cookovými ostrovy, v konečné tabulce posledním z 20 účastníků turnaje, potom jasná prohra s Francií. Mohl to být trapas...
Ale nebyl.
Poté už měly Uhrová a spol. jen ty správné karty.
A nebály se své odvahy.
Zkušeným členkám týmu přišel vhod den volna, po něm drtivá výhra nad domácí Čínou a kontrolovaný triumf s Rumunskem. Bylo z toho čtvrtfinále, podle slov hrající trenérky „senzační“. Kdyby jen věděla.
V závěrečném maratonu play-off Češky vyřídily nasazené jedničky z Nizozemska, pak hlavní favoritky z USA a nakonec překvapivé finalistky z Ukrajiny.
Sestřih semifinále Česko - USA
Jak? Zcela atypicky. Útokem, sebevědomím a bez pláče nad nepřejícností rozhodčích.
Když nemáme tým defenzivní, musíme soupeře přestřílet, zněla taktika do finiše. Nečekaná volba, ale tahle sázka týmu s jedinou pivotkou, zato s výbornými střelkyněmi vyšla.
Uhrová si nestěžovala, že mladičké Američanky hrají drsně, že jí ze hry vyřadily otřeseného benjamínka Krumpholcovou. A pak svou dvojkou zrušila zlaté kouzlo Týmu USA.
Před finále nabudila svou družinu do role favorita, který si získal nárok na zlato. Znovu to vyšlo. Byla z toho jednoznačná výhra 21:11, konec už dvě minuty před limitem.
Sestřih finále Česko - Ukrajina
Michaela Uhrová na hřišti vždycky vynikala jako sebevědomá rozehrávačka, která se dokázala povznést nad své fyzické limity. Stala se jednou z tahounek juniorských mistryň světa 2001, je také evropskou šampionkou 2005, hrála na olympiádě.
Vlastně až teď, po dalším zlatém večírku té nejlepší české basketbalové generace, si vysloužila místo v pantheonu po boku Hany Horákové, Jany Veselé, Evy Vítečkové... Nejspíš to ještě pár let potrvá, než to český basketbalový lid naplno uzná. Ale uzná.
Tereza Vorlová, Kateřina Novotná, Sára Krumpholcová. Mistryně světa. Michaela Uhrová, jejich vůdkyně, hrající trenérka. Nejužitečnější hráčka zlatého šampionátu...
Teď můžeme zapomenout.
Ale za čas se snad znovu bude vyprávět jedna sportovní story, kterou by i Hollywood musel odmítnout. Pro naprostou nepřesvědčivost.
