Už jeden z prvních Atamanových nápadů se jeví jako bláznivý. Nehodlá totiž budovat velikána po italsku, nýbrž po turecku.
„Přemýšlíme o tureckých sponzorech, hráčích a dvou až třech členech managementu. Jediný klub v Turíně chceme proměnit na turecký a vyrovnat se Anadolu Efes, Realu Madrid, Barceloně, Fenerbahce nebo Olympiakosu. A hlavně: půjdeme na to chytře. Mezi oběma zeměmi vytvoříme pevný most,“ slíbil.
Osloví jeho vábení i italské patrioty? Těžko říct.
Ten hlavní problém ovšem vězí jinde.
Turín si po krachu a znovuzrození vybojoval ve druhé nejvyšší italské lize právo postupu, na ten ovšem vůbec nemusí dojít.
Ani jedna z elitních italských soutěží se kvůli pandemii koronaviru nedohrála a po zmatcích se prach ještě neusadil. Z nejvyšší soutěže dobrovolně odstoupila OriOra Pistoia, v případě Vanoli Cremona dokonce hrozí konec áčka a na prodej je i Virtus Řím. Jak to celé s LegaBasket dopadne, ještě není jisté.
Pokud bude Turín druholigový, Atamanovi, jenž prvně zamýšlel odkoupit klub spolu s kontroverzním fotbalistou Ardou Turanem, ale nakonec se rozhodl jít jinou cestou, by připadlo pro nadcházející sezonu pouze 50 procent akcií. V případě potvrzení postupu bude Ataman jediným akcionářem.
Fanoušci vnímají jediné: konečně se něco děje. I když je pravda, že vzdušné zámky si v jednom z největších italských měst už stavěli. A není to dávno.
(Ne)návratnost investic
Kdyby ambice nevyhlásil sám Ataman, asi by nad turínským atakem vrcholných pozic leckdo mávl rukou. O dobytí Itálie se mluvilo už před pěti lety, s veleštědrou finanční pumpou automobilky Fiat, jenže z toho nebylo ani play off. Ani jednou.
Naopak, loni klub Auxilium Pallacanestro zkrachoval.
Celek z arény Palavela si potíže přivodil sám. I když si do vitrínky ve výsledku vystavil pouze jeden italský pohár, často sázel na borce, jejichž služby byly nad jeho možnosti. Tučně platil mimo jiné Lamaru Pattersonovi, Jeromemu Dysonovi, Vanderu Blueovi či Trevoru Mbakwemu.
Nebo legendárnímu Larrymu Brownovi, jedinému kouči v historii, jenž ovládl NBA (v roce 2004 s Detroitem) i NCAA (v roce 1988 s Kansasem).
Trenér, který vedl Allena Iversona ve Philadelphii a v nejlepší lize planety odkoučoval přes 2000 utkání, skončil v Turíně po pouhých 24 duelech. S tristní bilancí 5-19 a za mohutného bučení v ochozech, sluší se dodat.
Turínský trenér Larry Brown domlouvá Giuseppemu Poetovi.
V podstatě jediný muž, který se Turínu v této neslavné době jakž takž vyplatil, byl Saša Vujačič, exspoluhráč Kobeho Bryanta z Los Angeles Lakers. Byl to právě vyhlášený střelec se slovinskými kořeny, kdo v roce 2018 poslední střelou rozhodl finále poháru proti Brescii.
Záchranné laso
Tohle nemohlo vydržet. Situace vygradovala loni v květnu, kdy svaz Turínu odebral osm bodů za neschopnost dostát svým finančním závazkům. Když se zapojil i nechvalně známý ruský „oligarcha“ Dmitrij Gerasimenko, nemohlo to dopadnout dobře. Tenhle pán už předtím zlikvidoval klub Krasnyj okťjabr Volgograd a na mizinu málem přivedl Pallacanestro Cantú.
Vyústěním byl pád o ligu níž. Potápějící se bárka sponzory pochopitelně nezajímala, organizace tak o měsíc později vyhlásila bankrot.
Alespoň druholigovou příslušnost klubu zachránil Stefano Sardara, prezident klubu Dinamo Sassari, který odkoupil 75procentní podíl a navíc Turínu poskytl druholigovou licenci od své akademie v Cagliari. Vypomohl si příspěvkem pojišťovny Reale Mutua, sponzorem Sassari, jež v Turíně zůstala dodnes. Do kanceláří navíc dosadil své lidi, některé dokonce stále s úvazkem v Dinamu.
Stefano Sardara, prezident Dinama Sassari, hovoří na tiskové konferenci.
Podnikavý Sardara počítal s tříletým plánem (který se měl náležitě vyplatit), nově založený Basket Torino se však postupových šancí chytil hned v prvním roce. Aby tak nedošlo ke střetu zájmů, bylo nutné prvoligovou příslušnost odprodat. A přihlásil se o ni právě Ataman.
Sázka na jistotu
Aby bylo jasno: Turín bude v rukou skutečného basketbalového odborníka. Anadolu Efes Istanbul pod Atamanovou taktovkou vévodil základní části nedohraného posledního ročníku Euroligy s bilancí 24-4, v Turecku, kde má silnou konkurenci ve Fenerbahce s Janem Veselým, vládl s neotřesitelnými 21 výhrami z 23 duelů.
Atamana navíc zdobí i samotné trofeje. Euroligu sice prozatím nevyhrál, je nicméně čtyřnásobným tureckým šampionem, čtyřikrát uspěl i v tamním poháru a v roce 2016 zvedl s Galatasaray nad hlavu pohár za triumf v Eurocupu. Má za sebou i angažmá v Besiktasi; koučoval ho v dobách, kdy klub vábil hvězdy NBA, od Iversona přes Kobeho Bryanta po Derona Williamse.
Shane Larkin z Anadolu slaví se svým trenérem Erginem Atamanem.
Nejlepšího euroligového trenéra minulé sezony dle ankety serveru Eurohoops.net má v Turíně zastupovat Okan Can Yantır, vystudovaný politolog, manažer a velké zvíře v tiskařském průmyslu. Jeho rolí bude naplňovat Atamanovy představy, on sám do dění - navzdory úvodnímu prohlášení - zasahovat nechce.
„Investici jsem udělal se svolením Efesu. Nezapomínejte, že mou hlavní pracovní náplní je trenéřina. Realizační tým Turína v čele s trenérem Demisem Cavinou zůstává a bude spolu s manažerem zodpovědný za chod a přestupy, já se budu podílet pouze na strategii a vizi,“ naznačil.
Zároveň si je jistý: „Chceme potenciál klubu naplnit na nejvyšší možnou míru. Turín je sportovní centrum Itálie a za dva tři roky z něj hodláme vytvořit centrum mezinárodní. Třeba budeme spolupracovat i s Juventusem,“ odkázal na fotbalového giganta.
Smělé plány, že? Zbývá „jen“ podložit je stabilními výsledky. Na ty jediné totiž v Piedmontu stále marně čekají.
