Jaromír Bohačík

Jaromír Bohačík | foto: ČBF / Václav Mudra

Z bubliny do bubliny. Tady si aspoň zanadávám česky, usmívá se Bohačík

  • 0
Možná je to na sportování ze všeho nejhezčí: srandičky, společné obědy, klábosení u kafe… Jenže v roce 2020 platí jiný model. Každý sám na pokoji, jídlo si vyzvednete na chodbě. Basketbalová reprezentace to v bublině v Litvě před duely evropské kvalifikace nemá jiné. „Ale zároveň jsme hlavně všichni rádi, že vůbec můžeme hrát,“ říká Jaromír Bohačík, opora národního týmu.

Čas letí jako splašený. Loni Bohačík skvělými výkony pomohl reprezentaci k památnému tažení na MS v Číně. S Nymburkem následně útočil na triumf v Lize mistrů… A pak přišel koronavirus.

Přestalo se hrát, on odešel na první velké zahraniční angažmá do Štrasburku. V přípravě ho limitovalo zranění, francouzská soutěž kvůli covidu stojí.

„Proto jsem se sem těšil. Všechny jsem otravoval už dlouho předtím, i když pořád ještě neměli informace kvůli všem pravidlům a nařízením. Užili si mě dost, myslím,“ baví se reprezentační křídlo. Sraz národního týmu nakonec probíhá, v Litvě čekají Česko duely s Belgií (pátek, 15:30) a Dánskem (neděle, 15:30).

A Bohačík je nadšený, že se jich zúčastní. I přes všechna omezení.

Skočil jste z bubliny do bubliny?
Ve Francii jsme za celý listopad odehráli jenom jeden zápas Champions League proti Vilniusu, poslední dobou byl lockdown a to je v podstatě pořád to samé: jen cesta na trénink a z tréninku a pak pobýváte doma. Takže se pro mě opravdu moc nemění.

Prázdná letiště, samotka na hotelu. Basketbalisté putují za kvalifikací

Jak to snášíte?
Nebudu lhát - můžeme si říct, že je to otravné. Tady jste sám na pokoji, jídlo si vyzvednete na chodbě na talíři, vracíte se na pokoj a u oběda koukáte do mobilu… Což je umocněno tím, že jsme přiletěli docela brzy před zápasy, trávíme tu delší čas. Na druhou stranu se to tolik neliší od obvyklého programu; stejně nemáte moc času ani energie procházet město a starat se o památky. A hlavně musím dodat, že jsme všichni rádi, že vůbec můžeme hrát. Někdy se nám pravidla zdají trochu zvláštní, ale všichni je chceme dodržovat. Zažili jsme, jaké to je být dlouho bez basketu.

Změna prostředí, byť v rámci bubliny, se hodí, což?
Letos to bylo jiné. Když cestujete na repre z Nymburka, většinou je tam tak pět šest nových tváří, teď jsem kluky dlouho neviděl. Těšil jsem se, že si můžu promluvit, pokecat a zanadávat si v češtině. Protože ve Štrasburku je to teď jinak momentální basketbalová klasika: trénink, jídlo, pak doma na gauči u Netflixu.

Jaromír Bohačík si užívá basketbal na tréninku české reprezentace.

Jak jste se vůbec zabydlel v nové sportovní vlasti?
Než přišel lockdown, bylo to ve Francii celkově velice příjemné. Co se týká basketbalu, pořád to ještě trochu skřípe, ale opíráme se o myšlenku, že jsme úplně nový tým. Připravovali jsme se, že bude možná chvíli trvat, než si všechno sedne.

V čem si musíte nejvíc zvykat?
Francouzská liga je fakt atletická, fyzicky je úplně někde jinde, o dost dál i třeba proti Lize mistrů. Rychlost, agresivita, spousta je toho jinak, zároveň takticky jsou zase věci o dost jednodušší. Je jen na mně, jestli jsem schopen se na to adaptovat.

Čím to, že na podobně výraznou roli, jakou jste měl v Nymburku i v reprezentaci, ve Štrasburku zatím pořád čekáte?
Tam hraje roli několik faktorů; nejvíc asi to, že neumím poslední dobou trefit balon do díry, to se pak těžko víc zapracovává do hry a člověk se těžko stává viditelnějším. Ale jsem rád, že jsem se tak nějak vyhrabal z pauzy před sezonou, kdy jsem neměl kvůli zranění skoro žádnou přípravu s týmem. Věřím, že až naskočím do toho dennodenního kolotoče, co mi vyhovuje, budu se cítit líp a líp.

Kdy se tak stane? Ve Francii se rozhodli, že než hrát bez diváků, je lepší nehrát vůbec.
Řešilo se to dost intenzivně. Prezidenti klubů měli několik mítinků a vypracovali si ekonomický model, kolik peněz ztratí každým zápasem bez prodaných lístků a hlavně VIP vstupenek. Snad kromě tří týmů, těch finančně nejsilnějších, zbytek ligy nechtěl hrát. Jenže tehdy se mluvilo čistě o listopadu; věřili, že v prosinci by se mohlo hrát normálně. Kdo ví, jak to bude, až se vrátíme.

Čeští basketbaloví reprezentanti nezažijí společnou legraci ani při jídle. Nanejvýš na chodbách při vyzvedávání pokrmů:

V jednom jste ve Štrasburku premianti, že?
Zatím jsme za celou dobu neměli ani jednoho nakaženého, snad jako jediný tým. Asi máme dobrý recept. Nikdo nechce být ten první, opravdu se hlídáme. Do zápasu musíte mít maximálně dva dny starý test, pokud nehrajete, testují vás minimálně jednou týdně. Ale není to žádná velká překážka. Přijede doktor, v hale na chodbě s otevřenými dveřmi vám vezme vzorek před tréninkem. Člověk si zvykne.

Co bez zápasové praxe čekáte od pátečního reprezentačního duelu s Belgií?
Jsou to lídři skupiny, porazili Litvu, mají skóre +37, to vypadá až hrozivě. Hrají pohledný, rychlý basket, je to atletický tým, zmínil bych jejich rozehrávače z Nymburka (Retin Obasohan), ten je opravdu koukatelný. I když jejich výsledky vypadají ohromně, my si od určité doby věříme, že můžeme hrát skoro s každým. Takže není důvod nemyslet na výhru i teď.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž