„Byla to neskutečná rychlost. Ráno o něj projevili zájem a večer byly peníze na účtě. Dohoda s Rossem byla, že nám pomůže s evropskými poháry a v lednu pak odejde. Klauzule o dřívějším odchodu tam byla také, pod podmínkou vyplacení jeho kontraktu. Dozvěděli jsme se tedy, že v pět ráno mu letí letadlo do Německa, popřáli mu hodně štěstí a před námi je hledání jeho náhrady,“ popisuje brněnský asistent trenéra Jan Pavlík.
Jen 178 centimetrů vysoký usměvavý ostrostřelec působil v mnoha ohledech jako zjevení. Za zápas většinou vypálil deset trojbodových střel s velmi slušnou úspěšností 40 procent, i díky tomu sázel 21,6 bodu na zápas. Žádný jiný hráč v NBL se přitom nepřehoupl přes dvacítku.
„Při zápase nejsem vždy soustředěný, jsem jako malé dítě v cukrárně,“ přibližuje Williams svůj živelný styl.
I díky jeho výkonům si Brňané užívali v lize desetizápasovou vítěznou sérii, poprvé padli až tuto středu v repríze finále s Nymburkem. Jenže Williams zároveň na sebe strhával takovou pozornost, že byla jen otázka času, kdy odejde za lepším.
Nakonec po něm v rychlosti sáhl Hamburk, který v této sezoně zatím marně čeká na výhru. „Nabízí mu ale EuroCup, takže je to pro něj skok nahoru. Za to, co pro nás udělal, jsme mu samozřejmě nebránili,“ má pochopení Pavlík.
Ross Williams z Brna slaví v zápase s Nymburkem.
Sám Williams se nechce skrývat za prázdná slova o nové šanci. „Basketbal je sice hra, kterou miluju od dětství a mám pro ni vášeň, ale je to také byznys. Snad se na mě nikdo nebude zlobit, když vezmu slibnější nabídku a zabezpečím tak svou rodinu. Snad to přinese i něco dobrého pro Brno,“ připomíná 25letý hráč odstupné.
Lídr, který se nebál zeptat
Jihomoravské město v něm zanechá unikátní střípek, který dosud v kariéře nepoznal.
„Hrozně mile mě přijali, brali mě nejen jako hráče, ale i jako člověka. Mohl jsem tu být sám sebou a musím říct, že si odvážím pocit výborně stráveného času. V Brně to měl být odrazový můstek, což se snad povedlo. Moc se mi tu líbilo. Obrovsky si cením možnosti hrát jako týmový lídr. Rozzářil jsem se tady k parádním výkonům a snad jsem tu zanechal i dojem jako člověk. Trenér i spoluhráči mi přáli úspěch, přejí mi ten další krok v kariéře a já je snad nezklamu,“ vzkazuje nevlastní syn Willieho Greena, bývalého hráče a nedávného trenéra v NBA.
V Brně si jej skutečně považují nejen pro jeho bodový přísun. „Má neuvěřitelně pozitivní přístup. I tím, jaký je člověk, je obrovskou vzpruhou pro všechny. Také se ale nebojí říct si svůj názor, jestli nemůžeme něco dělat jinak,“ líčí Pavlík.
Jakub Tůma postupuje s míčem, brání ho brněnský Ross Williams.
To je podle Williamse efekt jeho táty, jak Greena nazývá. „Trenérům do přípravy nekecám, to bych si nedovolil. Ale snažil jsem se pomoct třeba pohledem od táty, nebo se zeptat na odlišnosti. Mám velký respekt ke koučům tady, jsou výborní a zase mě obohatili. A bylo moc příjemné, když se zajímali, co si o cvičeních a taktikách myslím. Vždycky mi dovolili se k tomu vyjádřit. Učili jsme se tedy spolu, to bylo něco, co jsem tolik neznal. V Brně to byla diskuse,“ popisuje mistr švýcarské ligy.
Tento přístup mu možná připomněl basketbalové dialogy s otcem, který v pozici asistenta trenéra dvakrát zvedl nad hlavu trofej pro vítěze NBA s Golden State Warriors.
Díky němu mohl mladý Ross sledovat zblízka superhvězdy Stephena Curryho či Kevina Duranta a trénovat s jedničkami draftů Deandrem Aytonem či Markellem Fultzem.
Williamse otec nevodí za ručičku, spíš je mu rádcem.
Ross Williams (vlevo) z Brna obešel Rubina Jonese ze Slavie.
„Hraje neodmyslitelnou roli nejen v mé lásce k basketu, ale také spoluvytvářel mou osobnost. Naučil mě nelitovat se, a to nikdy. Za žádnou cenu se nevzdávat, že nemám v životě čas si sednout a rozmýšlet, co jsem udělal špatně. I když se mi nebude někdy něco dařit, tak svět se točí dál. Že se mám zvednout, otřepat se a jít se snažit znovu. A to nemluvil jen o věcech na palubovce. Jako malému klukovi mi vždy vysvětloval, že selhání je nedílná součást úspěchu,“ svěřuje se Williams.
S touto filozofií by nejraději dokráčel až k zápasům v dresu New York Knicks. Proč? „Protože hrají v legendární Madison Square Garden. Ale v NBA bych oblékl jakýkoliv dres,“ upřesňuje své přání.
Brno nyní musí rychle řešit, jak svého hlavního tahouna nahradit. Díky solidnímu odstupnému však má alespoň základ pro jeho nástupce.
„Samozřejmě v takto překotném vývoji nemáme hned připravenou náhradu, ale už se něco rýsuje. Musíme se však rozhodnout, zda budeme chtít nejlepšího možného hráče a měnit herní styl, protože Ross jej velmi ovlivňoval, nebo budeme hledat někoho podobného,“ uvažuje nahlas Pavlík.
Nová posila se podle něj může hlásit už příští týden.
