S týmem vyhrála základní část, ve finále play-off, které se uskutečnilo v londýnské O2 Areně, Wildcats překvapivě nestačily až na Northumbrii. Odchovankyně trutnovského basketbalu patřila ke klíčovým hráčkám svého týmu. V průměru odehrála 25 minut na zápas a nastřílela 9,5 bodu.
„Anglický basketbal je velice tvrdý a kontaktní. Rozhodčí tam nejsou ještě tolik ‚vypískaní‘, a někdy to teda bylo maso,“ říká trutnovská křídelnice, která bude od nové sezony podle všeho hrát za Lokomotivu Trutnov.
V Anglii existuje ženská WBBL liga teprve tři roky. Jakou má úroveň?
Kvalita ještě není příliš vysoká. V loňské sezoně ji hrálo devět týmů a myslím si, že pouze tři lepší kluby měly pár profesionálních hráček. V ostatních družstvech hrály hlavně velice mladé holky ze středních škol. Kolikrát to pro nás byly snadné zápasy, vyhrávaly jsme i o 50 bodů. Ale s lepšími celky jsme odehrály vyrovnaná utkání. V našem týmu byly kromě mě tři další profesionálky: dvě Američanky a Francouzka.
Přišla jste do úplně nového týmu. Jak náročná byla aklimatizace?
Bylo to pro mě úplně první zahraniční angažmá a trochu jsme měla z nového prostředí obavy, o týmu jsem skoro nic nevěděla. První měsíc byl nejtěžší. V Trutnově jsme měli Američanky, kterým jsem překládala každý trénink, a byla jsem zvyklá na americký přízvuk. Musím říct, že v Anglii mi britský přízvuk dával zabrat.
Sestava Wildcats byla hodně mezinárodní. Kromě Američanek tam působily hráčky z Chorvatska, Irska, Portugalska. Nechyběla vám trochu čeština?
Ani moc nechyběla, česky jsem se totiž pravidelně „vymluvila“ večer, s rodiči a přítelem. Každý den mi někdo volal, takže češtiny nakonec bylo dostatek.
Vyhrály jste základní část. Čekalo se to před startem sezony?
Ano. Jasným cílem před sezonou bylo vyhrát základní část i play-off. Wildcats už v minulosti skončily na druhém místě. Vyhrát ligu pro ně byla velká motivace, ale podařilo se nám to jen v základní části.
Ve finále to nakonec nevyšlo. Bylo to velké zklamání?
To bylo. V sezoně jsme se hodně nadřely, navíc jsme Northumbrii v základní části čtyřikrát porazily o 20 bodů. Byly jsme favoritkami a ani jsme nečekaly, že bychom s nimi ve finále mohly prohrát. Bohužel nám nebylo přáno. Byla to velká škoda.
Jak jste spokojená se svými výkony v sezoně?
Osobně jsem velmi spokojená. Na trénincích jsem s trenérem dřela hlavně na střelbě trojek. V zápasech jsem si pak hodně věřila. V jednom utkání jsem měla stoprocentní bilanci 6/6, myslím si, že je to velice slušné.
Z Trutnova jste byla zvyklá na vysoké návštěvy. Jaký je o ženský basketbal zájem v Anglii?
V Anglii je ženská liga pouze tři roky a basketbal celkově není na ostrovech tak známý a populární. Platí to především o ženském basketbalu. Na zápasy se chodili dívat hlavně lidé, kteří kolem basketbalu pracují, dále rodiče a přátelé hráček. V porovnání s Trutnovem a českou ligou byla návštěvnost nízká.
Trutnovská basketbalistka Andrea Vacková při střelbě trestného hodu.
Hrát finále v O2 Areně, kde v roce 2012 probíhaly letní olympijské hry v některých sportech, byl asi zážitek...
Hala je krásná, je to obrovský areál. Hrály jsme finále v šest hodin večer a vyjely jsme v osm ráno. V Londýně jsme se stavily na týmový oběd a kvůli ucpané dopravě musely jet k aréně na lodi po Temži. Jely jsme na finále, ale já si připadala jako na výletě.
Po sezoně jste se vrátila do Čech. Nelákalo vás pokračovat v Anglii?
Popravdě musím říct, že na okamžik jsem o tom přemýšlela. Navíc mě potěšilo, že jsem od Nottinghamu na prodloužení smlouvy dostala nabídku. Nakonec jsem se ale rozhodla pro návrat, už ráda zůstanu v Trutnově.
