„Horší zranění jsem zatím nikdy neměl. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit tak rychle,“ uvedl Hayden Dalton po ligovém střetnutí v Brně, kde se na vítězství Nymburka podílel dvěma body.
Vybavíte si, jak k vašemu zranění došlo?
Jasně. Nepamatuji si, že bych soupeře viděl, ale šel jsem po míči a najednou jsem dostal hroznou ránu.
Vypadalo to, že Ulusoy ani neměl zájem o balon.
To neumím říct. Když jsem se na to ale díval na videu, tak měl zavřenou pěst. Je divné chtít hrát míč zavřenou pěstí. Ale nechci ho soudit. Jen on ví, proč do toho šel takto.
Bylo to bolestivé?
V tu chvíli to tak hrozné nebylo, ale druhý den to bolelo hodně. Šel jsem do nemocnice, kde mi to operovali. Museli mi nos zlomit zpět na druhou stranu a narovnat. Naštěstí jsem to prospal v narkóze.
Teď musíte nastupovat v masce. Je to velký problém?
Při prvním tréninku to bylo hodně divné, ale už jsem si na ni zvykl. Den ode dne je to lepší. Je to trochu otravné, ale musím si nos chránit. Vidím dobře.
Už jste se někdy s maskou při basketbalu potkal?
Osobně jsem nikdy nehrál s někým nebo proti někomu, kdo by masku měl. Jen jsem viděl pár kluků v NBA. Třeba Richard Hamilton z Detroitu ji nosil docela dlouho.
Co vás vlastně přivedlo k basketbalu?
Jako dítě jsem zkoušel hodně sportů. Basketbal, volejbal, tenis, golf, americký fotbal. Když jsem pak stále rostl a byl vyšší a vyšší, tak jsem začal brát basket mnohem vážněji. Zamiloval jsem se do něj. Dodnes si pamatuji, jak jsme s bratrem hrávali doma na dvorku. Ale také mám rád jiné sporty a přes léto s rodinou rád hraju všechno možné.
Všichni z rodiny sportují?
Většina z nich. Hodně jich hraje volejbal, a to včetně mých sester. Můj mladší bratr nyní hraje basketbal na střední škole.
Kolik máte sourozenců?
Jsem třetí dítě ze sedmi. Pro hodně lidí je to docela neobvyklé a diví se tomu, ale pro mě je naprosto normální mít tolik sourozenců. Mám i hodně bratranců a sestřenic.
Pocházíte z Denveru v Coloradu. Můžete o své domovině něco prozradit?
Je to opravdu pěkné místo. Doporučuji ho navštívit. Je to velké město obklopené horami. V létě je tam opravdu hezké počasí, v zimě hodně sněhu. Do hor je to opravdu kousek, takže tam lze dělat hodně venkovních aktivit. Hory jsou skvělé na lyžování, ale i na procházky v létě. Je tam opravdu krásně.
Po dokončení univerzity mířily vaše kroky do Dánska, takže už máte zkušenosti z Evropy. Pomáhá vám to při nynější štaci?
Hodně. Byl to pro mě dobrý přechod do Evropy. Naučil jsem se toho hodně. Jak hrát svou roli a dobře zapadnout do týmu. Byl to pro mě dobrý rok, vyhráli jsme dánskou ligu a teď doufám, že na to navážu tady. Rád bych slavil titul dva roky po sobě.
Fanoušky zaujala vaše dalekonosná trojka v prvním utkání Ligy mistrů proti Bambergu. Zkoušíte to z takové vzdálenosti často?
Já si ani neuvědomil, že je to tak daleko. Až když jsem se pak díval na video. Prostě jsem se dostal do pozice, tak jsem vystřelil. Mám docela dobrou střelu, tak ji občas vypustím i z větší dálky, kdy to obránce nečeká. Ale rozhodně nejsem jako Steph Curry. Ty jeho střely skoro z poloviny hřiště, to je něco neuvěřitelného. Do toho bych se nepouštěl.
Nymburští basketbalisté Hayden Dalton, Martin Kříž, Petr Šafarčík a Roko Rogič (zleva) se radují.
Když ne Curry, tak co třeba Lauri Markkanen? Prý právě hráče Chicaga svým pojetím připomínáte.
Určitě. Jsme podobné typy. On je také vysoký, přesto hraje hodně na perimetru a střílí trojky. Asi je to dobré srovnání. Vzorem je pro mě ale Larry Bird. To byl můj favorit, když jsem vyrůstal. Koukal jsem na záznamy jeho zápasů a snažil jsem se z jeho hry vybrat věci, které jsem se pak pokoušel zapracovat do svých výkonů. Z aktuálních hráčů jsem hodně sledoval Nikolu Mirotiče, který teď hraje za Barcelonu.
Máte sportovní sen?
Samozřejmě je mým cílem dostat se do NBA. Momentálně se ale soustředím na to, abych dával maximum Nymburku a bavil se basketbalem. A neustále se zlepšoval.
