Příběhy se však brzy napíšou další. Národní tým od pátku poměří své síly s naprostou špičkou v Berlíně.
Poprvé po dvanácti letech.
Nicméně pro Kaplana jako diváka se toho moc nezmění. „Nechci říct, že je to taková profesní deformace, ale člověk zkrátka vnímá věci, kterého ho obvykle zajímají. Třeba dynamika pohybu, rychlost reakce na jednotlivé herní situace a také úroveň pohybového projevu,“ usměje se docent, který v současnosti vyučuje na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, Technické univerzitě v Liberci i základní škole v Lomnici nad Popelkou.
A jestli mu chvíle poblíž sportovců chybí?
„Částečně ano. Ale život má různé cesty a já se teď musím soustředit na další životní etapu,“ neváhá.
Příprava byla kratší, část navíc proběhla v Japonsku, tým se obměnil. Ale řekl bych, že nové hráčky zase dodaly další impulz.
