„Teprve si zvykám na zápasové tempo, učím se signály a úplně jiný styl hry, na což jsem měla asi tak tři dny,“ uvedla po zápase s KP Brno jedna z nejlepších českých basketbalistek poslední dekády.
Při své premiéře jen pár dnů poté, co uprostřed sezony odešla od brněnských Žabin, musela společně s novými spoluhráčkami přijmout porážku 60:70.
Váš dojem ze zápasu? Hodně jej kazí ta prohra?
Lepší by určitě bylo vyhrát, ale i tak si myslím, že jsme předvedly dobrý výkon. Máme v družstvu hodně mladých, které se velký basket učí, ale i několik zraněných. Mám za to, že jsme sehrály vyrovnaný kvalitní zápas, v němž jsme na KP měly.
Co rozhodlo o tom, že nakonec slavily soupeřky?
V důležitých úsecích nám to tam nepadalo a nebodovaly jsme, což o mně platí zvlášť, protože já jsem nedávala vůbec. A pak se soupeřkám povedlo pár trojek.
V Hradci jste hrála poprvé jako domácí. Jak ráda jste sem jezdila jako hostující?
Moc ráda ne, protože to tady bylo těžké. Hradec hraje ve svém typickém prostředí se základnou fanoušků, která byla vždycky slyšet, což platilo i včera. Jeden čas na zápasy chodili i fotbaloví fanoušci, takže tu byla opravdu bouřlivá kulisa, kterou Hradec využíval.
Jako hráčka domácího týmu jste si tady zahrála za reprezentaci před šesti lety, kdy v Hradci probíhaly boje části mistrovství Evropy. Jak na to vzpomínáte?
Prostředí dobré, ale my jsme si to bohužel moc neužily. Bydlely jsme totiž mimo Hradec a tedy i mimo ostatní družstva, a tak jsme přišly o tu pravou atmosféru.
A sportovní stránka, která bohužel nepřinesla českému týmu vytoužený postup?
Bohužel se to nepovedlo, což byla škoda. S reprezentací se některé hráčky, které v ní byly dlouho, loučily a ty se určitě na domácím šampionátu chtěly loučit úspěchem. Ani mně se to už nepodaří.
Jak to myslíte?
Moji reprezentační kariéru ukončilo koleno, pro mě už to bohužel je uzavřená kapitola.
V Hradci Králové jste se objevila poměrně nečekaně poté, co jste před touto sezonu posílila brněnské Žabiny. Jak k tomu došlo?
Bohužel se nenaplnilo to, co jsem od toho očekávala. Do Brna jsem šla s tím, že si basketbal chci také užít, ale místo toho tam od začátku byly velké tlaky. Mám dlouhodobě problémy s kolenem, i z toho důvodu jsme byli na něčem domluveni, ale to neplatilo. Proto jsem se rozhodla v Brně skončit.
Proč padla volba právě na Hradec?
Kvůli několika věcem. Jednak se dlouho znám s trenérkou Ptáčkovou, která mě kdysi vedla v juniorské reprezentaci. Povídaly jsme si o tom a to byl asi první impuls. Vím, že se s touto trenérkou dá mluvit, že respektuje, jak na tom jsem. Hradec má problémy s obsazením postů podkošových hráček, a tak když jsem se rozhodla v Brně skončit a domluvila se s agentem, že budeme něco hledat, Hradec mě napadl jako první.
Hradec patří dlouhodobě ke špičce českého ženského basketbalu a asi na tom nechce nic měnit. Co vy na to?
Že bych mu v tom moc ráda pomohla a že boj o medaili je i mou jasnou prioritou. Moje pomoc však bude hodně záviset na mém kolenu, bude to chtít chvíli času, což v Brně nebylo.
