Jenže tentokrát už oslabené tělo nenachystá k velkolepému návratu na palubovku, jako se mu to podařilo v prosinci 2023.
„Zkusil jsem to, vrátil se k individuálnímu tréninku, ale pochopil jsem, že je čas říct dost a s basketbalem skončit, protože už nikdy nebudu tím hráčem, jakým jsem byl dřív,“ loučil se Polonara na Instagramu.
Basketbalovou kariéru uzavírá s tituly z Itálie, Litvy, Španělska i Turecka. Z jeho životopisu ční evropské velkokluby jako Anadolu Efes Istanbul, Baskonia, Fenerbahce, Virtus Boloňa či Žalgiris Kaunas i účast s italskou reprezentací na mistrovství světa a dvou EuroBasketech.
Ty největší bitvy ale šikovný levák sváděl v posledních letech mimo palubovky.
Achille Polonara před zápasem Sassari s Napoli Basket (18. ledna 2026).
Krátce po světovém šampionátu, v říjnu 2023, podstoupil operaci, při které mu lékaři odstraňovali nádor varlat, zvládl i chemoterapii.
Bez basketbalu dlouho nezůstal, přestože se často cítil unavený a při větší zátěži měl i potíže s dýcháním. Už 3. prosince v dresu Virtusu naskočil k ligovému utkání proti Tortoně, které za osm minut nastřílel pět bodů a na přítomné novináře se zubil: „Jsem tak šťastný!“
A s úlevou dodával: „To nejhorší je za mnou. Jsem rád, že jsem to zvládl. Velké díky patří také lidem, kteří tu pro mě byli.“
V červenci 2024 se v kvalifikaci o olympijské hry v Paříži proháněl v italském reprezentačním trikotu. Jenže během dalšího léta znovu sváděl boj, který přesahuje důležitost všech sportovních klání.
„Achille Polonara v posledních několika týdnech podstoupil další specializovaná lékařská vyšetření, po kterých mu byla diagnostikována myeloidní leukémie,“ informoval tehdy jeho klub.
Italští basketbalisté nastoupili k přípravnému duelu před ME s Lotyšskem v trikách s číslem 33 na podporu spoluhráče Polonary, který bojuje s leukémií.
Z Boloni se Polonara přesunul na nějakou dobu i do španělské Valencie, kde se podrobil sérii experimentálních léčebných postupů. Zpátky v Itálii následovala další chemoterapie a transplantace kostní dřeně, po které se rodák z přístavního města Ancona odmlčel.
Až později v televizním pořadu Le Iene v rozhovoru společně s manželkou oznámil, že byl deset dní v kómatu kvůli žilní trombóze.
I tuto nelehkou zkoušku ustál a znovu začal myslet na basket.
Vždyť mu byl i v těžkých chvílích nablízku.
Například parťáci z reprezentace Polonarovi volali během kontinentálního šampionátu – když telefon zvedl, vyhráli. V posledních měsících podporoval během utkání jak Virtus, tak Sassari, se kterým podepsal smlouvu na ročník 2025/26.
Když to zvedne, vyhrajeme. Italům na EuroBasketu pomáhá i parťák s leukémií |
A taky se pustil do trénování.
„Vzít po deseti měsících do rukou míč bylo úžasné,“ líčil v rozhovoru pro La Gazzetta dello Sport. „Zpočátku to vypadalo, jako bych hrál basket poprvé, ale pak se mi cit vracel čím dál víc.“
Plánoval, že s kontaktní přípravou začne během léta, kdy už nebude muset být tak opatrný.
Tělo mu ale dalo stopku.
„Budeš mi chybět, basketbale,“ uzavřel italský hrdina své rozloučení s kariérou.
