V přímých soubojích poráží nejlepší překážkářky světa, jasně vévodí pořadí Diamantové ligy. Pod novým koučem Daliborem Kupkou, k němuž odešla ze skupiny Rychlých holek, začala Zuzaně Hejnovou nová sezona jako sen.
"Přidává mi to na sebevědomí," říká šestadvacetiletá atletka. "Ale na druhou stranu mi přijde zvláštní, že ostatní holky zatím nic moc neběhají. Možná se po olympijské sezoně rozbíhají pomaleji."
V Eugene jste byla tak suverénní, že závod připomínal českou ligu. Široko daleko za vámi nikdo.
Pavel Maslák mi pak řekl, že to vypadalo jak přebor ubytovny. Tím mě rozesmál. Ale potěšilo mě, že i na konci závodu jsem měla dost sil. Pořád ještě mám rezervy a mohu být ještě rychlejší.
Sama sebe jste na jaře utvrdila, že změna kouče byla dobrá?
V bývalé skupině jsem se už necítila úplně dobře. Jako bych tam nesla na zádech jakousi tíhu. Teď jsem spokojená a to se odráží na psychice i na výkonech.
Jdete na start a bavíte se tím?
Přesně. Dřív jsem tam šla se strachem a svázaná. Najednou už neřeším slova jako musím, nesmím.
A ani žádné čtvrté místo vás nemůže rozhodit...
Proč by mělo? I když na mistrovství světa samozřejmě nechci být čtvrtá. Ovšem je mi jasné, že nemohu pořád jen vyhrávat.
Před příchodem ke kouči Kupkovi jste říkala: V mých trénincích nastane větší řád. Je to tak?
Je. Vím, že každý den budu chodit trénovat dopoledne zhruba od 10 do 12 a že odpoledne si mohu zařizovat své věci.
To v Rychlých holkách nebývalo?
Ne. My se domlouvaly ze dne na den. Jedna potřebovala přijít v jedenáct, druhá ve tři, další ve čtyři, bylo to neuspořádané. Teď vím, že jdu na trénink dopoledne a nazdar. Víc toho za den stihnu, protože si ho mohu líp zorganizovat.
Změnil se i samotný trénink? Dřív jste s Martinou Blažkovou hodně experimentovaly.
Bála jsem se, že to pro mě bude míň pestré. Ale tím, že je to nové, je to zároveň i zábavné.
Kupka měl ve skupině samé muže. Říkal, že s vámi se učí, jak trénovat ženu. Jde mu to?
Hlavně se učí orientovat se v ženských časech při trénincích. Ale má zvláštní smysl, že za pár vteřin mi spočte čas, jaký mám běžet.
Také je těžší orientovat se v ženské mysli, ne?
Je. Ale já si o sobě myslím, že složitá nejsem.
Do letoška jste byla ve skupině 10 holek, teď máte kolem sebe 10 kluků. Je to pro vás pohodovější?
Holky po straně víc pomlouvají. Některé ani nechtěly spolu trénovat. To tady neexistuje, připravujeme se všichni dohromady. Na tréninku je legrace, navzájem se povzbuzujeme. Je to takový tým.
Takový pocit jste předtím neměla? I proto jste přestoupila?
Připadalo mi, že v Rychlých holkách tu skupinu hrozně táhnu a to mě ubíjelo. Na tréninku jsem běhala úseky první, ve všem jsem začínala. A teď jsem na opačném konci vláčku. Běžím za kluky, což mě motivuje a pomáhá mi to.
A kluci vás občas obletují, když jste ve skupině jediná holka?
To ne. I když... Jsou na mě hodní. Stavějí mi překážky a pomáhají mi uklízet.
Už vás trenér Kupka i seřval?
Ne. Spíš promlouvá do duše jako psycholog. Zrovna mi řekl: Chtělo by to neusnout na vavřínech. Je milé, když vám takhle připomene, že byste měli dál pracovat.
Ještě chodíte k psychologovi, který vám loni v létě pomohl?
Momentálně ne. Tehdy jsem k němu chodila intenzivně, teď mi připadá, že to ani není potřeba.
I díky olympijské medaili?
Také. Po bronzu z Londýna to ze mě spadlo, naučila jsem se pracovat s vlastní hlavou.
Přibyli díky té medaili i sponzoři?
Myslela jsem si, že to bude lepší. Ale asi je na vině i krize a fakt, že medailistů bylo hodně. Od olympiády se neobjevila žádná větší finanční podpora. Škoda, mohlo by to být prospěšné pro obě strany.
Předloni jste mi řekla: Atletikou si na byt nevydělám, to bych musela vyhrát Diamantovou ligu. Což se letos klidně může stát.
My už s přítelem bydlíme ve svém, i když prémie za olympiádu samozřejmě na celý byt nestačila. Aspoň už ale splácíme něco, co je naše. A na Diamantové lize mám pořád na co vydělávat.
Byt byl vaše odměna za Londýn?
Určitě. Dělá mi velkou radost, vždycky se do něj hrozně těším. Jen jsem tam zatím moc nepobyla, stěhovali jsme se před Vánocemi. Pak jsem byla na soustředěních v Africe a na Tenerife a teď pořád někde jezdím po mítincích.
Jak tam nejlepší světové atletky na vaše výhry reagují?
Pokukují po mně na rozcvičení. A je na nich vidět, že jsou ze svých časů rozčarované. Ale ta výkonnost se bude u všech směrem k mistrovství světa zvedat.
Kam až?
Podobně jako na olympiádě. Zlato bude pod 53 vteřin.
Je pro vás povzbuzující, že Ruska Anťuchová loni na hrách všechny Afroameričanky porazila? Říkáte si: Když ona, proč ne i já?
Tak s Anťuchovou bych se radši neporovnávala. Ale věřím, že mám proti Afroameričankám výhodu v rytmu a přeběhu překážek. Ony, i když jsou rychlejší, sem tam něco ztratí na technice.
Do letoška jste na velkých akcích tvrdila: Chci jakoukoli medaili. Budete teď myslet ještě výš?
Ne, to je pořád stejné. Každá medaile je dobrá a potěší mě. Rozhodně si neříkám: Beru jen zlato.
Když nyní stojíte na startu s Denisou Rosolovou, je to pro vás ještě prestižnější duel, když jste z různých tréninkových skupin?
Vůbec nad tím nepřemýšlím, jestli tam stojí právě Denisa. Beru ji jako každou jinou soupeřku.
Loni jste nad tím přemýšlela.
To je pravda, ale jsem ráda, že už se tím nezabývám. Naopak si myslím, že na soustředění v Africe spíš oni pokukovali po mně. Já jejich tréninky znám. To spíš ty moje jsou pro ně neznámé.
S bývalou trenérkou Martinou Blažkovou vycházíte?
Ideální to není. Pro Martinu to asi není úplně lehké. Doufám, že se budeme spolu zase normálně bavit, jako jsme se bavily ix let.
Lyžařský kouč Petrásek se také s Lukášem Bauerem rozešel po dlouholeté spolupráci. Pak řekl: Je to jako rozvod v manželství.
Je to asi opravdu podobné jako ve vztahu. Ze začátku to bylo v pohodě, postupem času se to horšilo a teď se právě moc nebavíme. Je to takové smutné. Snad jen dočasně.
Štafetu to neovlivní?
Ta by měla být bez problémů. Už nebude jen o jednom trenérovi a jeho čtyřech svěřenkyních, budou v ní běžkyně od Martiny i od Dály Kupky, navíc Lenka Masná a bude se o ni pokoušet i Jana Slaninová. Martina ji má na starosti.
Stále se vám vyhýbají zranění. Věříte, že pečujete o své tělo více a lépe než jiní?
K tomu, abyste se nezranili, musíte mít i štěstí. Ale spoustě problémů se opravdu dá předejít, když o tělo pořádně pečujete. Snažím se.
A chodíte do kryokomory...
Tam jsem se teď zrovna nějaký čas nedostala. Když jsem v ní byla naposledy, začalo mě pak bolet v krku. Ale zase zajdu. A v novém bytě mám páru a whirlpool, tam si skoro každý den užívám.
Načež můžete vesele jíst, na co máte chuť?
Kdepak, i v tom se hlídám. Ačkoliv občas si nějaký ten knedlík dám.
Jednou týdně?
To ne! Jednou za půl roku! Třeba když jsem přijela z Kanárů a měla na ně chuť, čekal na mě u rodičů mého přítele segedín s knedlíkem a knedlík se zelím a uzeným. To bylo něco. A mám vystaráno na půl roku.
