Fenomenální sprinter Usain Bolt, král středních tratí David Rudisha a vytrvalecký idol Mo Farah se potkají u jednoho stolu a začnou přemýšlet, na jaké trati by mohli všichni tři změřit síly.
„Zní to jako atletický vtip, jenže je to pravda,“ uvedl reportér Guardianu, který takto trojici megahvězd spatřil v jamajském Kingstonu; sešli se tam při rozlučkové akci Usaina Bolta. A co vymysleli? Špičkovali se ohledně běhu na 600 metrů. Ale když se zbylí dva trochu ošívali s názory, Keňan Rudisha pronesl: „Víte co... Neměli byste žádnou šanci.“
Nejspíš ne. Rudisha má na osmistovce takový světový rekord, že když jej zaběhl na olympiádě v Londýně, šéf her lord Coe řekl: „Tohle byl asi nejhodnotnější atletický výkon, jaký jsem kdy viděl. Bolt byl dobrý, Rudisha fenomenální.“
Jen připomeňme, že Bolt na téže akci dobyl svoji sprinterskou trojkorunu a Farah se jako zlatý na 5 i 10 kilometrů stal miláčkem Britů.
Byla to jejich olympiáda a všechna zlata zopakovali i v Riu. Nejcennějších olympijských kovů mají dohromady 14!
Usain Bolt přichází na tiskovou konferenci před Zlatou tretrou.
Teď je „božská trojice“ společně v Ostravě jako perfektní důkaz, jak barvitě Zlatá tretra kvete. „Pokud chcete, aby vás sledoval celý svět, musíte mít Bolta,“ říká šéf mítinku Miroslav Černošek. On tvoří samostatnou kategorii, je globální figurou, idolem. Rudisha a Farah jsou „jen“ atleti, leč ve svém řemesle stejně dobří jako jamajský čahoun.
Zeď z vlastních výkonů
O Rudishovi kdysi zaznělo: „Nejlepší sportovec, jehož neznáte.“ Rodák ze somálského Mogadiša Farah zase svojí schopnosti dvojitě triumfovat na velkých akcích královsky navázal na odkaz Emila Zátopka.
Spojuje je i touha, která je třeba Boltovi cizí. Slovo „výzva“ se dnes používá pro leccos, Rudisha a Farah mu ale vracejí význam. Hledají, co dalšího lze překonat; jsou ochotní ztrápit tělo novými muky, aby se duše mohla jinak zaradovat.
Proto Rudisha na Zlaté tretře poprvé v životě poběží kilometr: „Je přece vzrušující zkusit se dostat za vlastní limity. Tohle je asi nejdelší trať, kterou dokážu zvládnout.“
Farah se po srpnové rozlučce na šampionátu v Londýně – po návratu na olympijské místo činu – hodlá věnovat maratonům: „Běhy na dráze mi změnily život, ale v určitou chvíli je třeba se posunout dál.“
Bolt teoreticky mohl zkusit kupříkladu dálku nebo čtyřstovku, tak obávanou kvůli míře bolesti. „Trenér mě roky přesvědčoval. Ale já to nemám rád,“ culil se Jamajčan.
Zůstane legendou v tom, kde platil za největšího machra. Taky si z vlastních rekordů vystavěl hraniční zeď; tak dlouho ji zvyšoval, až najednou zjistil, že bájné kousky minulosti sám nedokáže zopakovat.
Rudisha to má stejné. „Byl jsem v nejlepší formě svého života,“ zavzpomínal na předolympijskou dřinu, již korunoval časem 1:40,91. Také Farah dobyl zcela vše. „Rok od roku je to těžší,“ uznává. „Krásné by bylo odcházet na vrcholu.“
Londýn z nich učinil pokrevní bratrstvo šampionů, letní mistrovství světa může dodat zlatou pointu. Pak mohou usednout ke stolu k dalšímu žertování.
