„Nikdy bych neřekl, že to je lehká věc,“ bránil se Němec, leč je zřejmé, že má tenhle šampion z Ria mimořádnou formu. Za 91,53 vyhrál, k tomu na Zlaté tretře přidal další výkon 91,02 metru – a tři hody nad 87 jako bonus.
Jeho konkurenti by v tu chvíli jásali a skákali k zatahujícímu se ostravskému nebi, on to však bral skoro jako samozřejmost.
Tak dobrý Röhler je.
Co dobrý. Momentálně nejlepší.
Devadesátku na vítkovickém stadionu naposledy pokořil Jan Železný v roce 1997. Röhlerovi to nyní ještě nestačilo na Železného rekord mítinku, stejně jako nejlepší výkon dějin 98,48 je zatím rovněž mimo veškeré kategorie.
„Rekord mítinku byl blízko, ale zároveň daleko,“ uznává Röhler. „Je určitě skvělé, že je tady s námi právě on a může dohlížet na to, jestli někdo jeho rekord překoná. Ale jinak byla Ostrava dnes tím pravým místem. Hned když jsem se probudil, měl jsem skvělý pocit. Zvládli jsme to úžasně. I díky krásnému stadionu, který je uzavřený, domácký. Mám rád tuhle dráhu, lidi na tribunách. Oštěpem se tu háže fakt skvěle.“
Dobrá, zatím ještě ne tak skvěle, aby zlomil světový rekord; však Železného výkon patří k nejodolnějším počinům atletických dějin.
Ale jinak? Paráda.
Röhler Zlatou tretru pozlatil.
„Dneska házel perfektně, trefoval krásné hody. Myslím, že na Tretru bude mít nadále skvělé vzpomínky, vždyť tady vyhrál i loni. Bude se sem rád vracet,“ popisoval nejlepší z Čechů Jakub Vadlejch. I on byl spokojený, posledním, šestým hodem se dostal na 86,43 metru. Dřímá v něm víc, ale potřeboval by prolomit „bariéru 90“.
Jako Röhler.
Jako aktuální apoštol toho, že i v takto složité disciplíně je v jednoduchosti síla.
„Přesně tak,“ kývl Vadlejch. „Krásně ty hody naběhl a trefil je. To bylo ideální. Tohle je člověk, který bude samozřejmě v Londýně strašně těžko k poražení.“
Mluvil o světovém šampionátu, který se u Temže koná v srpnu. Röhler bude favoritem číslo jedna, o tom není pochyb. „Když takhle háže, je to prostě paráda,“ dodal další z Čechů Vítězslav Veselý.
A i německý borec si to uvědomuje. Železný platil za psychicky extrémně odolného sportovce. Nepřipouštěl si možnost porážky. Röhler hodlá nasadit podobný přístup.
„Mám sebevědomí. To určitě ano. Takhle pojedu až do Londýna,“ pronesl jako vítěz Tretry.
Ne, ještě ne jako její rekordman. Na to si Železný ve své době podmanil oštěp až příliš; jako král železný a zlatý. Röhlerova éra nabírá obrátky. Ať už v roztančeném Riu nebo industriální Ostravě, hází vážně daleko.
I za devadesátku. Za bájný bod.
