Když v roce 2009 coby osmnáctiletý přešel k polskému kouči Sczyrbovi, trenér mu oznámil: „Jednou skočíš 240.“
Tehdy odmítal uvěřit.
Ale už na Diamantové lize v Eugene 2014 se tak stalo. Postupně se propracoval až k asijskému rekordu 243 centimetrů. A jeho odvážný plán nyní zní: do roku 2020 si chce přivlastnit i rekord světový.
Ano, ten, který čtvrt století drží výkonem 245 centimetrů Kubánec Javier Sotomayor.
Na ostravské Zlaté tretře předvedl Baršim ve středu strhující zvrat. Shodil napoprvé 234 centimetrů, zatímco Ukrajinec Lysenko je skočil. Baršim si nechal další pokus na 236 - ale shodil znovu. Lysenko opět skočil.
Zlatá tretra 2018Průběh a výsledky  |
Katarský mistr světa si tedy svůj pokus poslední naděje přenesl až na výšku 238, roztleskal si tribuny, skočil - a vyhrál.
Ukrajinec nedokázal odpovědět.
„Možná bych se měl po kariéře vydat do Hollywoodu a natáčet tam thrillery,“ zasmál se Katařan a vysvětloval, proč měl předtím v 16 stupních ve výškařském sektoru trable: „Mně takové počasí připadá jako zima. Ztuhly mi nohy, dostával jsem křeče.“
Právě proto, už coby jistý vítěz, neriskoval další pokusy na 240.
Alfonz Juck, manažer Zlaté tretry, o něm soudí: „Ze současných výškařů má největší potenciál světový rekord překonat. Dokáže to. Jen potřebuje ideální podmínky - a zdraví.“
Osm let srážejí Baršima k zemi bolavá záda. Bitvu s nimi nemůže vytáhlý chlapík s mírami 188 cm a 67kg nikdy zcela vyhrát.
„Tím, že je tak hubený, až průsvitný, působí na jeho záda dopady z velké výšky velmi negativně. Proto si na všechny závody vozí s sebou i fyzioterapeuta. I tady ho měl,“ říká Juck.
Týden před hrami v Londýně 2012 diagnostikovali Baršimovi únavovou zlomeninu pátého bederního obratle. Přesto závodil a vydřel bronz! V další sezoně mu zraněná záda vystavila stop na sedm týdnů, ale i tak vezl domů ze světového šampionátu v Moskvě stříbro.
V Londýně 2017 už světu vládl.
Z atletů v technických disciplínách je nyní pro organizátory mítinků společně s francouzským tyčkařem Renaudem Lavilleniem nejdražší, jeho startovné se pohybuje okolo 30 tisíců dolarů na mítink. Činí tedy zhruba osminu někdejšího Boltova startovného.
Juck jej pro Zlatou tretru poprvé získal až letos. V minulosti nebyly problémem peníze, ale především neustálá přeplněnost Baršimova diáře. Pravidelně totiž závodí a vyhrává i na akcích, jakými jsou mistrovství Západní Asie, Panarabské hry či šampionát Perského zálivu.
„Zlaté medaile z takových podniků od něj Katar očekává, pro jeho zemi jsou důležité,“ vysvětluje Juck.
„A když se řekne v Kataru olympiáda, spousta lidí si ji spojuje se mnou,“ dodává Baršim.
On i jeho pět sourozenců přišli na svět v Dauhá, rodiče jsou však súdánští imigranti. „Ale tím, že se Baršim v Kataru už narodil, je Katařanům mnohem bližší než atleti, které sem přetáhli třeba z Keni,“ odpozoroval Juck. „Berou ho stoprocentně za svého a je doma nesmírně populární.“
Křestní jméno Mutaz znamená v arabštině „hrdost“. Tvrdí o něm, že je pýchou Kataru. „Sport je pro mě všechno,“ ujišťuje. „Je to můj životní styl, má práce, má zábava.“
Stejně jako otec závodil mladý Baršim nejprve v chůzi, jenže miloval skoky. Zkoušel dálku i trojskok, než u něj zvítězila výška. „A ta se teď na světovém fóru vrací do své zlaté éry,“ předvídá své disciplíně zářnou budoucnost.
On v ní má hrát prim.
Věří, že v budoucnu opět i v Ostravě. „Už když jsem se dříve díval na přenosy ze Zlaté tretry, říkal jsem si: Tady je fantastická atmosféra.“
Přestože ve středu plno nebylo, bouřící diváky u sektoru výškařů si nemohl vynachválit.
