Keňan Yego trefil zlato hodem k 93 metrům, Egypťan El Sayed si skoro 89 metry vylepšil sezonní maximum a veterán Pitkämäki ukázal, že stále patří do špičky. „Jde to nahoru,“ libuje se Železný. „Hodit 83 metrů a nejít do užšího finále, to je úžasné.“
A může se házet ještě dál?
Je vidět, že lidské schopnosti jsou vždycky větší. Nějakou dobu byl oštěp v útlumu, ale někdo ho někam posune, přidá se jeden další a teď už se přidávají všichni. Mentalita člověka je, že nechce být za poraženého a chce výkonnost zvedat.
Přijdou další národy?
Určitě můžou. Oštěp je určitý dar, s kterým se člověk narodí. A s ním se rodí celý svět. Oštěp začíná být na celém svět populární, Japonec udělal nedávno medaili na mistrovství světa, hází Keňan, Arab, kluk z Argentiny. Už je to hodně pomíchané. Pro oštěp je to dobré, je zase zajímavý a nahoře.
Může se výkonnost ve světě posunout až ke světovému rekordu?
Možné je všechno, já jsem vždycky říkal, že schopnosti ti lidé mají, když vyvíjejí tlak jeden na druhého. Když hází jeden, ostatní chtějí také.
Jenže k vaší bájné hranici 98,48 metru pořád schází šest metrů.
Šest metrů je daleko, ale já si nemyslím, že jsem jeden člověk na světě, který v sobě něco měl. Když se podívám na ty dnešní obry, oni na to mají. Ale ukáže se, až když zůstanou zdraví.
Vítězslav Veselý se může v té skupině držet?
Toho se nebojím. On má přirozenou vlastnost, přirozenou flexibilitu, která se ale ztrácí, čím je člověk starší. To je největší problém. Přestanou fungovat kotníky, člověk se stahuje a odchází to. On tu flexibilitu má, ale záleží na tom zdraví, jak moc může trénovat, kolik si člověk může dovolit závodů. To je alchymie.
