I po finálovém běhu, ve kterém zaznamenala čas 4:11,06, vypadala dojatě. Jakmile 34letá atletka přišla do mixzóny mezi novináře, hned líčila: „Ne, teď už nebudu brečet, po rozběhu to bylo mnohem horší.“ A jak byla spokojená se svým výsledkem? „Sedmé místo je hezké. Už jsem byla i lepší, ale jsem za něj ráda.“
Držela jste se vzadu, ale zase jste měla rychlý finiš. Kde se to ve vás bere?
No, chtělo to ještě lépe, nejsem s tím úplně spokojená. Ale když má člověk formu... Jak řekl Jakob Ingebrigtsen, nemusíte být rychlí, ale nesmíte být unavení. Když je člověk šťastný, tak je i méně unavený a pak to běží.
Potvrzeno, Češi končí na ME bez medaile. Sasínek Mäki byla sedmá, Hrochová devátá |
S čím konkrétně nejste spokojená?
Ne nespokojená, ale rozběh se mi líbil víc. Ale až to člověk uvidí zpětně... Za každé umístění ve finále musí být vděčný. Jen jsme sportovci, takže chceme vždycky o něco víc.
Vypadalo to, že je finále hodně kontaktní, bylo náročné si vybojovat dobrou pozici?
Řekla bych, že rozběh byl trochu víc kontaktní. Finále samozřejmě taky, bylo důležité se držet vepředu. To mě trošku štve, že jsem měla být trochu víc vepředu, protože pak se tam člověk zachycuje o zbytečné kontakty. Ale říkám, jsem jakžtakž spokojená.
Jak jste se před závodem cítila?
Super, nebyla jsem po rozběhu nějak unavená. Po minulých letech už umím zregenerovat, když běžíte dva dny po sobě, je to docela těžké. Ale už se to dá zvládnout.
Volala jste si po rozběhu s trenérem?
Ano, ale než jsem se mu dovolala... Volal všem svým kámošům, kteří ještě žijí. Chvíli to trvalo, ale myslím si, že byl šťastný. On to taky bere tak, že není samozřejmostí, že budu každý rok rychlejší. Děkoval mi a říkal, že to mám při finále zkusit víc dopředu.
Jaké pocity si odvezete z Birminghamu?
Určitě pozitivní z toho, že se člověk probojoval do finále, protože to není samozřejmost. Vidíme to na celé výpravě, že se nedaří tak jako každý rok. Trošku mě mrzí, jak to lidi komentují, protože vůbec nevidí, co pro to atleti dělají. Taky už jsem byla na akci, kde jsem měla hodně natrénováno, vypadalo to super, ale člověk pak nepředvedl dobrý výsledek. Veřejnost vidí jen konec, ne to, co bylo předtím. Takže si myslím, že člověk musí být vděčný za každé jednociferné číslo.
Věřila jste před šampionátem, že byste mohla být takhle vysoko?
Vůbec. Myslím, že jsem odjížděla s takovým tím čísílkem za jménem 18/34, takže můj cíl bylo ho překonat. Samozřejmě jsem chtěla do finále. A v něm je vždycky možné všechno. Ale jsem ráda.
Co pro vás výsledek na mistrovství Evropy znamená do budoucna?
Loni přišla myšlenka, že jestli to má být konec, tak je to hrozný. Minulý rok to bylo špatné, teď je to mnohem lepší. Ale mně se chuť do práce nemění s tím, jestli to jde, nebo ne. Mě ten proces baví pořád. Jen když to jde, tak se víc usmíváte, a když ne, tak je to na ho...
Šéftrenér atletů: Nepotvrdili výkonnost, byli jsme pod dekou. Pád je nepříjemný |
Na míli tedy ještě zůstanete?
Já nevím. Teď se mi ty dva běhy zapíšou do rankingu a asi tam chvíli vydržím, tak uvidíme, co se s tím bude dát dělat. Ale zatím si nepřijdu úplně nejpomalejší. Snažím se nevnímat nátlak okolí, že už jsem pár let za zenitem, jak psal jeden pan Karel v komentáři. Uvidíme, zatím mě ten dlouhý sprint baví.
Čtete si komentáře?
Já se tam jdu někdy podívat, protože vyhledávám konstruktivní kritiku, kterou tam teda moc nenacházím. Chtěla bych lidem vzkázat, že jim klidně zaplatím měsíční soustředění s námi. Musí ho celé absolvovat a ani jeden den neříct, že už nemůžou. Budou to mít celé hrazené, takže je klidně vítám, ať jedou s námi.
