Stadion zaplněný mladými příznivci atletiky aplaudoval, ale česká hymna z reproduktorů nezazněla. „Po pravdě řečeno, tolik nám to zase nevadilo. Hymnu nám totiž zazpíval český tým na tribuně právě když jsme odcházely ze stupňů, bylo to strašně příjemné překvapení,“ přiznala Hrubá, kterou při dekorování doprovodila bronzová Lada Pejchalová.
Hrubá, loňská juniorská vicemistryně světa, nyní zvítězila výkonem 190 centimetrů, jen o centimetr nižším než před rokem při juniorském šampionátu v Eugene. „Mrzelo mě jediné - kdybych skočila o čtyři centimetry výš, měla bych limit na olympiádu. Nepovedlo se, ale věřím, že to vyjde na dalších závodech,“ pravila štíhlounká studentka třetího ročníku gymnázia, která ovládla soutěž se suverénním náskokem osmi centimetrů.
Trenér Nezdařil, který jeden čas pracoval i se Šárkou Kašpárkovou a Zuzanou Hlavoňovou, je ze své svěřenkyně nadšený.
„Míša je úžasná, je to diamant, byť ještě potřebuje vybrousit. Nemá cenu, aby se letos honila za limitem pro mistrovství světa, necháme to na příští rok. Olympiáda je velkým lákadlem,“ povídal směrem k závodnici, kterou v olympijské sezoně čeká i další juniorské mistrovství světa a zřejmě i premiéra na seniorském mistrovství Evropy.
Kouč věří, že Hrubá olympijský limit překoná. „Ona je závodní typ, který se nesesype ani v okamžiku, kdy soupeřky skáčí víc, techniku zvládá jako jen málo světových výškařek. Mám připravený projekt, jen málo českých sportovců bude mít takové podmínky pro přípravu, půl roku se budeme chystat mimo republiku. Pokud bude zdravá, věřím, že olympijský limit na 99 procent splníme,“ plánoval.
Ani magická hranice dvou metrů, kterou z českých výškařek dosud zdolala jen domácí rekordmanka Zuzana Hlavoňová, podle něho není nepřekonatelná.
„Myslím, že budeme schopni ji atakovat už příští rok. Když srovnám možnosti Zuzky a Míši, je tam minimálně deseticentimetrový rozdíl,“ pokýval hlavou a slova, že by to bylo o centimetr víc než činí světový rekord Bulharky Kostadinovové z roku 1987, jej nerozhodila. „Míša je schopná to skákat.“
Podobné úvahy však jdou nyní mimo blonďatou závodnici. Při zmínce, že Chorvatka Blanka Vlašičová, dvojnásobná světová šampionka a olympijská vítězka z Pekingu, se na prahu kariéry v roce 1999 rovněž stala dorosteneckou mistryní světa, se rozesmála. „Fakt? To jsem netušila. To mi byl rok a půl! Takže mám dobře nakročeno, že?“
Vlašičovou však za svůj vzor nepovažuje. „Nelíbí se mi, jak se předvádí, různé tanečky a tak. To nemusím. Já radši zatleskám, poděkuju divákům a jdu. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale tancovat v sektoru nepotřebuju,“ zakroutila hlavou atletka, která s Chorvatkou skákala před půldruhým rokem při pražském mítinku Prague Indoor.
„Ona tady pak skočila dva metry, tak se jí ty tanečky možná vyplatily,“ řekla smířlivě. „Mnohem sympatičtější je mi Italka Alessia Trostová. Letos skáče málo přes sto devadesát, ale už zvládla 198. Doufám, že se na Peking připraví,“ zmínila blížící se mistrovství světa, na které se ovšem nechystá. „Není kam spěchat. Vždyť je mi teprve sedmnáct!“ usmála se.
