Slibnou kariéru má před sebou tahle vytáhlá dívka, takový talent v její disciplíně Česko dlouho nemělo. Snad ji k tomu předurčuje i datum narození - 21. února 1998. Pokud je vám povědomé, míříte správným směrem: o den později se zrodil nejslavnější hokejový triumf v olympijském Naganu.
„Máma byla v porodnici, táta někde v hospodě slavil, že Češi vyhráli - pak slavil i mě,“ usměje se Hrubá.
V mládežnických kategoriích předvedla, na co může jednou mít, je juniorskou vicemistryní světa, loni ji v anketě Sportovec roku ocenili jako nejlepší juniorku. Na své premiérové olympiádě v Riu jako čerstvě plnoletá ještě neprorazila, v rozpáleném brazilské dni za 192 centimetrů do finále neprošla.
Teď už by ráda.
„Stadion mi sedí, je super. Moc jsem se do Londýna těšila,“ vypráví; její kvalifikace startuje ve čtvrtek od 20.10 SELČ. „Byli jsme předtím týden na soustředění, sice jsem pak byla trochu unavená, ale začínám se dorovnávat do normálu. Když jsme dělali výbušnost, vypadalo to hodně dobře. Uvidíme.“
Aby prošla mezi světovou elitu mezi dospělými, bude patrně potřebovat skočit limit, tedy 194 centimetrů: „Menší výšky asi nebudou stačit. Ale já mám 194 letos skočeno už několikrát.“
Nebojí se, to určitě ne. Svědčí jí spolupráce s koučem Michalem Pogánym - a také s jeho manželkou, trojskokanskou legendou Šárkou Kašpárkovou.
„Děláme v tréninku víc rychlosti, víc výbušnosti. Upravili jsme rozběh,“ líčí technikálie, ale nejde pouze o ně: „Šárka v Brně taky někdy chodí na tréninky a uvidí něco jiného než Pogy. Je super, že jsou tu dva páry očí, co můžou moje chyby odstranit.“
Však se s Kašpárkovou v Londýně vydaly na oběd i na nákupy. „Atletiku jsme moc neřešily,“ vypráví teenagerka Hrubá: „Koupila jsem si boty a konečně džíny. Koupit dlouhé gatě u nás je obtížné.“
Vzhledem k její vytáhle figuře to sedí. A dlouhánka Hrubá by chtěla na svět hledět z výšky i v případě medailových pódií na těch nejnablýskanějších akcích. „Uvidíme, jak bude foukat, jak se vyspím. Možná bude hrát trochu roli stres, ale cítím se velmi dobře, těch 194 by tam mělo padnout,“ doufá. „Důležitá je i podpora a ta přijde, lidi v Londýně atletikou žijí.“
K olympijským triumfům typu toho, který Česko slavilo v čase jejího příchodu na svět, je zatím ještě stále daleko. Co není, může být?
