I tak vybojoval zatím jednoznačně nejlepší český výsledek v Británii. Vždyť nikdy předtím se do finále velké akce ani nedostal a teď na ní za výkon 79,42 metru bral sice trochu hořké, ale přece jen velmi pěkné čtvrté místo.
„Vím, že na to mám, bohužel jsem to nemohl dát dohromady,“ sděloval poté v novinářské mixzóně své první pocity. „Vyšlo to na šestý pokus, ale bohužel to byl přešlap. Čtvrtá příčka je mé nejlepší umístění. A taky je to pro mě motivace pokračovat dál.“
Kladivář Myslyvčuk útočil na ME na medaili, byl těsně čtvrtý. Štefela selhal |
Navíc nabral hodně nových zkušeností. Třeba zjistil, jak se cítí před velkým finále. „Dneska hodně dobře. Včera jsem byl nervózní, protože se mi kvalifikace nikdy předtím nepodařila. Teď jsem byl uvolněnější.“
Možná je jeho úspěch pro člověka, který atletiku tolik nesleduje, trochu překvapivý, ale Myslyvčuk celou letošní sezonu předvádí vyrovnané výkony.
Hned v prvním závodě na Evropském vrhačském šampionátu si vylepšil osobní rekord na 80,69. Na posledních čtyřech akcích, včetně kvalifikace v Birminghamu, vždy skončil první.
A jestli je jeho vzestup jen náhodný? Rozhodně ne.
Potenciál se v rodákovi z ukrajinského města Deljatyn, který české občanství získal teprve před dvěma lety, skrývá už dlouho. Jen dřív neměl tolik prostoru, aby ho naplnil.
Těžko totiž budete pravidelně předvádět dokonalé výkony, když kromě atletického života musíte do klasického zaměstnání a čas na tréninky se vám naskytne až ve dvě hodiny ráno za domem.
Český kladivář Volodymyr Myslyvčuk v kvalifikaci mistrovství Evropy v Birminghamu
Už nějakou dobu však Myslyvčuk nemusí v noci chodit s baterkou po zahradě a hledat kladivo. Má lepší podmínky k přípravě. A je to znát.
„Myslím, že i moje výkonnost se dost posunula, protože teď mám možnost trénovat dvoufázově i trojfázově. Mám víc klidu, nemusím běhat nikam jinam,“ pochvaluje si. I když na poli si pořád rád hodí. „Mám to dvě minuty od domu. Hodně mi to dalo i do toho výkonu.“
V Česku ne tolik populární disciplínu tak může hrdě přivádět zpět k životu.
V roce 2013 byl sice na mistrovství světa bronzový Lukáš Melich, v oblíbenosti však kladivo stále překonávají běhy či jiné technické disciplíny jako třeba oštěp či koule.
Jedinou medaili na kontinentálním šampionátu získal ještě pro Československo Jiří Dadák, a to už v roce 1950.
Neučil jsem se, tak házím kladivem, smál se Myslyvčuk. Na ME ovládl kvalifikaci |
Myslyvčuk se k němu přiblížil, na třetího Ukrajince Mychajla Kochana ztratil pouhých sedm centimetrů. A jestli už mu stačil něco říct? „Já mu ještě něco řeknu,“ smál se. „Ale je to borec, velký kladivář.“
I český závodník si dokázal, že v budoucnu cenný kov na velké akci opravdu urvat může.
Ve třiceti letech, kdy má už spousta sportovců nejlepší výsledky za sebou, on de facto začíná. „Chtěl bych věřit, že to je začátek,“ líčil i v úterý v Birminghamu. „Uvidíme, jak to bude pokračovat, co se týče zdravotní stránky a tak. Vždycky říkám, že kladivo se k vám chová každý den jinak.“
Po přesunu do České republiky dokonce s kladivářským uměním na nějakou dobu přestal, než mu jeho manželka náčiní jako dárek věnovala. A udělala dobře.
Po ignoracích ze strany jiných klubů se ho ujali na Dukle, kde se připravuje s trenérem Dušanem Králem, který pomohl ke světovému bronzu zmiňovanému Melichovi. Teď i jeho přičiněním kvete v kladivářském sektoru další Čech.
Ukrajinský kladivář Mychajlo Kochan ve finále mistrovství Evropy v Birminghamu
„Přijde mi, že lidé hod kladivem dost opomíjí. Já se snažím ukazovat, že je to taky atletická disciplína, kterou stojí za to sledovat,“ vyprávěl Myslyvčuk, jenž neoplývá takovou silou, ale zato vyniká precizní technikou.
I ve finále mistrovství Evropy potvrdil, že je konzistentní.
Nerozhodila ho dokonce ani desetiminutová pauza kvůli technickým problémům, které se naskytly před jeho druhým pokusem. Právě v něm poté zapsal nejdelší hod 79,42 metru. „S tím my kladiváři musíme počítat. Je to taková disciplína, ve které nás pořád zastavují.“
I hlasatelé na Alexander Stadium na výkony Myslyvčuka pravidelně upozorňovali, z tribun ho diváci odměňovali potleskem. „Bylo to neskutečné! Rád házím už po večeři, je i víc lidí, má to magickou atmosféru. Byl to krásný zážitek.“
Užil si svou chvíli slávy. A ta ještě končit nemusí. Protože minimálně v Česku jeho úterní úspěch dozajista nezůstane opomenutý.
A kdo ví, třeba se české kladivo ve světě brzy opravdu podepíše.
