„V té příští se chci dostat na mistrovství světa a překonat hranici 5 500 bodů,“ dává si Zatloukalová za cíl.
Na mistrovství Evropy jste skončila desátá, váš trenér myslel ještě výš. Co chybělo k lepšímu výsledku?
Bohužel nejlepší formu jsem měla o týden dřív na Evropském poháru (zlepšila si osobní rekord - pozn. red.). Ve Švédsku pak hrála roli i únava, tak to bylo trochu horší. Ale i s desátým místem jsem spokojená. Navíc v sezoně se mi podařilo zlepšit snad ve všech disciplínách. Nejvíc mě potěšil nový osobák ve skoku vysokém, kde to bylo po dlouhém čekání.
Které disciplíny sedmiboje vám sedí nejvíc?
Nejhorší je pro mě asi osmistovka, to máme asi všechny vícebojařky stejné. Nejlepší jsou pro mě skoky, to je pro mě míň stresové. Při bězích, když se to nepovede, už to nemůžete nijak napravit.
Jak jste se dostala k atletice?
Začala jsem v přípravce, kde jsem dělala všechno. A všechno mi šlo, tak se mnou trenér zkusil víceboj a už jsem u toho zůstala. Ani teď bych neměnila, na víceboji mám ráda jeho pestrost, tím je pro mě zajímavý.
Nikdy jste nedělala jiný sport?
Od první do páté třídy jsem dělala i judo, přivedla mě k němu máma, která ho dřív také dělala. Ale když jsem se musela rozhodnout, vyhrála to atletika. Byla pro mě zajímavější.
A také jste v ní úspěšnější, start na mistrovství světa je blízko.
Je to pro mě hlavní cíl. Snad se šampionát uskuteční, protože se původně měl konat v Rusku, to je ale po sankcích za doping v trestu, tak uvidíme. Také si chci zlepšit osobní rekord nad hranici 5 500 bodů.
Čeká vás i další výzva: maturita.
Bude to těžké, protože jsem pořád někde na soustředění. Ale doufám, že to zvládnu. Studuji na Církevním gymnáziu v Olomouci a mám individuální plán, učitelé k tomu přihlížejí. Doufám, že to zvládnu.
A potom?
Příští rok bych chtěla jít do Prahy anebo mám nějaké nabídky jít studovat a sportovat do Ameriky. Uvidíme, jak se to vyvine. Trenéři mi spíš radí zůstat v Praze, protože většina lidí, kteří šli do Ameriky, už se výkonnostně neposunuli. Spíš nabrali zkušenosti a naučili se angličtinu. A kdybych chtěla dělat atletiku, je Praha lepší.
Takže jít za českou reprezentantkou Eliškou Klučinovou?
Je můj vzor, a kdybych šla do Prahy, byla bych s ní v tréninkové skupině. Už jsem byla s nimi letos na soustředění, i s Eliškou jsme si celkem sedly.
Chtěla byste se jednou sportem živit jako ona?
Je to můj sen. Uvidíme, jak se mi bude dařit a také jak mi vydrží zdraví.
