Pro tyto běžce není problém ani závod na osmačtyřicet hodin. Dokonce ani šestidenní není jen název motoristických soutěží. Kdo tohle zvládne? Ultramarotonci.
Proč to dělají? Pro zábavu. Pro peníze zatím ne.
"Taky proto není v našem sportu žádný doping," vysvětluje v současnosti nejlepší český ultramaratonec Jan Ondruš. "Teda moment. Jednou se běželo o slušnou částku v Jihoafrické republice a několik ruských závodníků bylo při užívání zakázaných látek přistiženo."
Ondruš, který na mistrovství světa ve čtyřiadvacetihodinovce v Brně skončil jako nejlepší z českých zástupců 17., je propagátorem odborného přístupu k běhání.
"Jako doktor se pokouším v praxi ověřovat různé vědecké experimenty," vysvětluje Ondruš. "Snažím se pak radit i ostatním. Dělám mezi závodníky něco jako osvětu."
A čím si myslí, že může tento devětačtyřicetiletý dětský lékař z Rychnova nad Kněžnou přispět? "Nejsem ortoped. Zajímám se především o problémy metabolismu. Takový závod dá totiž lidskému organismu docela zabrat a nemělo by se to podceňovat," varuje.
V čem je tedy problém? Trochu odborné terminologie: Při tak dlouhé zátěži se uvolňuje dlouhodobý stresový hormon cortyzol, který rozkládá bílkoviny, a člověk se dostává do tzv. katabolického stavu, který může způsobit problémymozkové činnosti.
"Právě proto vyžaduje celý závod dlouhodobější přípravu, aby se vhodně doplnily potřebné bílkoviny či minerály. Stejně tak by se mělo dva až tři týdny po závodě relaxovat, tělo se musí vrátit do normálu,“ popisuje Ondruš, který o tomto problému chystá celou knihu.
V ultramaratonském závodě rozhoduje také správná taktika. "Je třeba od začátku šetřit nohy. Ultramaratonce poznáte na první pohled,“ popisuje netradiční běžecký styl, kdy se nohy téměř tahají po zemi.
Pozorný divák si musí všimnout jedné zajímavosti. Ten, kdo vede po první polovině závodu, zpravidla nevyhraje. "Snažím se pořád o to, abych nepřepálil začátek," přiznává Ondruš.
"Jenže se to nedá zvládnout psychicky. Když vidíte, jak vás někdo předbíhá třeba o dvě kola, tak vás to nutí pořádně zabrat. A to je chyba."
A nebylo by lepší při celodenním závodě si na chvíli zdřímnout? "To rozhodně ne," odmítá Ondruš. "S podobnou taktikou ještě nikdo nevyhrál. I když se to nezdá, ztráta by už pak byla moc velká."
 Ultramaratonec Jan Ondruš při závodě v Brně. |
