Musí být spokojený. Nový koncept, ultimátní šampionát jen pro nejlepší atlety světa, přesně tohle přinesl. Byl energický, bleskový, i když chvílemi možná až moc.
I český kladivář Volodymyr Myslyvčuk, který skončil pátý, po soutěži říkal: „Skoro jsem si to ani nestihl užít, jak to bylo rychlé.“
Podruhé v Budapešti, podruhé královnou. „Jsem moc spokojený,“ zářila Kitagučiová![]() |
V technických disciplínách totiž organizátoři zavedli speciální pravidla, a tak měli nejhorší dva závodníci jen dva pokusy.
V krátkých bězích zase atleti soupeřili rovnou v semifinále. Do tří večerů se ani nevešly všechny disciplíny, a tak pořadatelé vsadili jen na ty nejatraktivnější.
Do maďarského hlavního města pozvali legendy atletického univerza, rozhovory přímo na dráze dělala olympijská šampionka na 100 metrů překážek z roku 2008 Dawn Harperová, na tribuně současné závodníky podporoval Usain Bolt.
V Budapešti nemohl chybět ani kontroverzní Američan Noah Lyles, který sice kvůli zranění o titul ultimátního šampiona nebojoval, do záběrů kameramanů se ale dostával mnohem častěji, než kdyby závodil.
Zaplněný stadion se postaral o skvělou atmosféru, v ochozech hrála hudba, v neděli před všemi vystoupil se svou písní, kterou složil speciálně pro tuto akci, fenomén Armand Duplantis.
Ještě před začátkem šampionátu se sprinterská rovinka proměnila v červený koberec a z atletů se na chvíli stali modelové.
Kreativní, elegantní, výstřední. Nejlepší atleti světa se prošli po červeném koberci |
Takové věci na běžných šampionátech nezažijete. I když některé prvky třeba v budoucnu uvidíte.
„Tato akce má být inkubátorem změn,“ přiznal prezident Coe. „A doufejme, že díky inovacím, které v Budapešti zavádíme, dokážeme proměnit i světový šampionát.“
Ultimate Championship se má konat každé dva roky, tedy ve stejné frekvenci jako mistrovství světa. Dá se tak očekávat, že „tradiční“ šampionát se od toho vylepšeného bude postupně inspirovat.
Třeba Američan Kenny Bednarek, který v sobotu opanoval klání na sto metrů, hned vykřikoval: „Všechno je o trochu víc vzrušující než na mistrovství světa. Ale zároveň cítím o trochu větší tlak.“
I když ne všichni podobné pocity sdíleli. Norský překážkář Karsten Warholm si stěžoval, že neví, co je vrcholem letošní sezony. „Je to mistrovství Evropy v Birminghamu? Finále Diamantové ligy? Nebo Ultimate Championship?“
Pro každého asi něco jiného.
Ale minimálně, co se odměn týče, byl budapešťský šampionát absolutní senzací. Alespoň v atletickém světě. Celkově se mezi účastníky rozdělovalo deset milionů dolarů, vítězové dostali 150 tisíc, tedy více než tři miliony korun.
Premiérový ročník si užili i tři čeští reprezentanti, kromě pátého kladiváře Myslyvčuka ještě čtvrtkařka Lurdes Gloria Manuel, která nepostoupila do finále a obsadila celkově 13. příčku, a výškař Jan Štefela, jenž skončil na děleném sedmém místě.
I oni tak okusili načančaný stadion s černě nabarvenou trávou. „Je to zajímavý formát. Myslím, že je to atraktivní nejen pro nás atlety, ale také pro diváky,“ vyprávěla Manuel.
To přesně si Coe od akce sliboval. A vznesl přání: „Chci, aby sportovci odešli s pocitem, že tohle bylo jiné. A chci, aby se lidé v pondělí ráno probudili a řekli si: Opravdu do toho všichni dali veškeré úsilí.“































