"Jen lehký trénink," uklidňovala světová maratonská rekordmanka v časopise Hello! "Chodím, posiluju pánev... Do Vánoc chci zase pravidelně běhat a v lednu se vrátit do normálního tréninku."
Někdo si asi ťuká na čelo. Zvlášť po tom, jak komplikovaný průběh porod chlapečka Raphaela měl. Doktor hned poznal, že je něco špatně. "Připadala jsem si jako na tréninku," vzpomínala Radcliffeová. "Každý na mě řval: Do toho, přidej."
Lékaři pak museli dítě resuscitovat, protože se mu pupeční šňůra omotala kolem krku. "Měl ji omotanou dvakrát dokola," prozradila běžkyně. "Když nakonec začal řvát, byl to nejkrásnější zvuk na světě."
Raphael musel strávit nějaký čas v inkubátoru, ale teď už je v pořádku a doma v Monaku se připojil k matce, otci a zároveň trenérovi Radcliffové Gary Loughovi a jejich dceři Isle.
Všichni teď možná dvojnásobné mámě drží palce na cestě pod pět kruhů. "Můj velký cíl je rok 2012 a nějaký maraton v příštím roce, abych se na hry kvalifikovala," vyhlásila.
Radcliffeová nedokázala během tří olympijských účastí urvat ani jednu medaili. Z olympijské desítky v Sydney si odnesla bramborovou medaili, o čtyři roky později nedokončila maraton v Aténách, ač byla velkou favoritkou. Kombinace zranění a nemoci ji srazila na kolena.
Před Pekingem byla zase její příprava ovlivněna zraněním a zase si nesplnila sen. Skončila daleko od těch nejlepších - na 23. místě.
Jenže teď, ačkoliv nezávodila od doby, kdy si v Newyorském maratonu 2009 doběhla pro čtvrté místo, sebevědomě tvrdí: "Mám opravdu, opravdu dobrý pocit z toho, že vyhraju svoji první olympijskou medaili."
V době zahájení her ji bude 38 let, přesto se cítí pořád silnější. "U dlouhých tratí vyspělost svým způsobem pomáhá," řekla. "Zjistila jsem, že čím jsem starší, tím odolnější jsem."
