"Vzali mě nejspíš ze soucitu, snad to nebude ostuda. Ale tyhle předsudky už dávno nemám," přála si před závodem. A onu ostudu si neuřízla.
Někdejší šampionka Hamáčková dnes s bývalým desetibojařem Jiřím Rybou v Jablonci vychovává dvě děti - Jiřík přišel na svět v prosinci roku 2008, Jakub rovněž v prosinci o dva roky později. Rok po narození prvního syna se vrátila do sektorů poprvé - nominovala se na halové mistrovství světa v katarském Dauhá 2010, kde zůstala v kvalifikaci.
Největší úspěchy Pavly Rybové-Hamáčkové2005: MS v Helsinkách - bronz Osobní rekordy |
"Jenže teď je to přece jen jiné. Tehdy jsem začala trénovat tři měsíce po porodu, měla jsem tyče, jezdila skákat do Prahy za trenérem Paterou, absolvovala soustředění na Kanárech. Teď zjišťuju, že atletická matka je po dvou dětech totálně na cucky," vypráví.
"Čtyřikrát týdně jsem běhala a běhám s kočárkem kolem přehrady, snažím se hýbat. V zimě jsem si řekla, že čtyři metry, za kolik může být na halovém mistrovství republiky bronz, musím dát, dostala jsem chuť do tréninku. Jenže kdybych dřív běhala čtvrtku, tak si prostě vezmu tretry, naložím děti, na závodech si zaběhnu a budu spokojená. Já ale skákala o tyči, což je trochu komplikované, pořádně jsem si na tréninku ještě nezaskákala," pokyvuje hlavou.
Přiznává, že s jakýmsi tréninkem začala také proto, že přibrala na váze. "A na své někdejší šedesátce ještě zdaleka nejsem, po dvou porodech císařem mám volnější břicho - snad přede mnou diváci neutečou," přemítá napůl žertem, napůl vážně. "Jenže ten trénink je takový nijaký, přináší to víc úskalí než radosti. Nemám trenéra ani pořádné tyče. Jakoubka nám na příští rok nevzali do školky, navíc třikrát týdně ordinuji," líčí vystudovaná fyzioterapeutka.
Poprvé se představila v polovině května při úvodním kole první atletické ligy v Jablonci. "No, spíš jsem se chtěla představit. S tyčemi, před kterými mě varovali, že můžou prasknout, jsem neskočila základ. Bez pořádného tréninku a tyčí to prostě nejde."
Minulý týden na Praze Akademice už to bylo lepší. "Tyče mi půjčila Romana Maláčová. Vyzkoušela jsem jich asi šest a zvládla 360," připomněla své šesté místo. "Dnes na Julisce mi Romana půjčí tyče zase. Dobře si pamatuje, že jsem holkám dřív taky pomáhala. Momentálně se cítím na 380 až 410 centimetrů," odhaduje svou výkonnost.
Tyčkařka Pavla Hamáčková - Rybová při atletickém MS v Helsinkách (12. srpna 2005)
V deštivém závodě na Julisce nakonec skočila 370 centimetrů, což jí stačilo na druhé místo. Vítězná Maláčová zvládla o 30 centimetrů víc.
A jak to bude s jejím druhým návratem dál? "Zpětně jsem ráda, že jsem mohla závodit až do třicítky, ale na závodění musí být natrénováno jinak. Jenže realita, kterou prožívám teď, je pro mě docela těžká. Ne děsivá, protože naše děti jsou prima, ale dochází mi, jaký jsme jako špičkoví sportovci měli fajnový život. Teď se všechno točí kolem hlídání dětí a já nechci skákat za cenu toho, že je někomu pověsím na krk, aby mi je pohlídal. Mistrovství republiky je už za pár dní, ale Tábor je pro mě daleko, možná mě pan Beran pozve na Pražskou tyčku," přemítá.
A potom?
"Třeba mi to moje skákání zase přinese nějakou radost, ale cítím, že už se ode mě očekává něco jiného."
