Yulimar Rojasová jim ho dala.
Poprvé má země mistra světa v atletice, díky trojskokance se zelenými vlasy.
„Ta barva mi nosí štěstí,“ rozzářeně líčí, hned však zvážní, když se jí zeptají na Venezuelu. „Moji lidé trpí a umírají. Ale jednou tenhle bratrovražedný boj už musí skončit,“ říká.
Nebojí se vyjádřit svůj názor, ať už odsuzuje politické perzekuce, nebo se přiznává k vlastní sexuální orientaci. Na sociálních sítích se hrdě hlásí k lesbické partnerce, kterou nazývá Rusmely Rojas, přestože ve Venezuele není registrované partnerství osob stejného pohlaví v přízni zákonů.
S rodiči vyrůstala na východě země v nuzném domě se střechou ze zinkového plechu. „Když pršelo, střechou k nám zatékalo a v noci jsme se probouzeli celí mokří.“
Atletkou byla od čtrnácti, nejprve koulařkou, poté výškařkou. Brzy se propracovala do mládežnické reprezentace a měla s ní odjet na zahraniční závody. Coby nezletilá však potřebovala souhlas obou rodičů. A otec odmítl. „Přitom jsem chtěla, aby na mě byl hrdý,“ vzpomíná.
Až později u nevlastního otce nalezla pro sport podporu, získávala jihoamerické juniorské tituly. Díky tomu přidělili její rodině i lepší dům.
V roce 2014 na tréninku zčistajasna nalezla zalíbení v trojskoku a navzdory odporu kouče se mu začala věnovat. O rok později se už v něm kvalifikovala na mistrovství světa v Pekingu, jenže kvůli zranění nemohla odcestovat.
V prosinci 2015 požádala na Facebooku o přátelství devítinásobného mistra světa, Kubánce Ivana Pedrosa. „Sním o tom, že u vás budu trénovat,“ psala mu. Pozval ji do svého centra v Barceloně. Oželela Vánoce s rodinou a hned se vydala na cestu. Brzy Pedroso vykládal: „Mám v rukách diamant. Ta dívka nemá limity.“
Loni poprvé přelétla magických 15 metrů, z her v Riu vezla ve dvaceti letech stříbro. Tehdy podlehla kolumbijské matadorce Caterine Ibargüenové.
Také nyní v Londýně Ibargüenová skokem 14,89 vedla.
„Ale já se nikdy nevzdávám,“ říká Rojasová. Pátým pokusem sokyni o dva centimetry přeskočila, měla vysněné zlato.
Bývalá mistryně světa Šárka Kašpárková na to vše nevěřícně hleděla: „Tak technicky špatně skočený, a přece tak daleký skok jsem ještě neviděla. Je jedním z největších talentů v historii trojskoku, snad jen Kravecová byla větším. Až se naučí techniku, poletí neskutečně daleko.“
Ovšem zelená teď musí z vlasů pryč. Sázka je sázka.
Slíbila totiž Pedrosovi, že když v Londýně vyhraje, změní barvu vlasů. „Vymýšlím cosi mezi fialovou a purpurovou,“ oznamuje.
Pak poletí po dlouhé době domů, do Venezuely za matkou.
„Ale nechci vidět svou zemi v ruinách. Jednou bude zase tak nádherná jako dřív, uvidíte.“
