Dosud o něm platilo: výtečný na mítincích, nikoli však ve velkých závodech. Teď už jsou pro 25letého Staňka konečně věci jinak. „Ani jsem na to nepotřeboval psychologa. A snad ani potřebovat nebudu,“ žertoval jeden z obrů výpravy.
O koulařskou medaili se rvali hned dva Češi, parťáci z jednoho pokoje. Ladislav Prášil na dva evropské halové bronzy tentokrát nenavázal, ale radosti bude na hotelu dost i tak.
„Musel jsem hodit za dvacet jedna metrů. I když bych v tu chvíli vyšoupl Láďu,“ popsal Staněk svůj stříbrný velevrh na metu 21,43. „A on má už stejně dvě,“ žertoval. „Navíc se na tohle nehraje. Je to sice kámoš, ale ve finále to je soupeř. Musel jsem tam něco trefit.“
A trefil. Nejdřív bojoval s technikou, protahoval bolavé tříslo. Zdraví už Staňka zradilo mockrát, nikoli však v bělehradské Kombank Areně.
„Věděl jsem, že mám na velké metry. Netušil jsem sice, že to bude rovnou na osobák, ale tím líp,“ vyprávěl jeden ze čtyř českých sobotních medailistů. Dočkal se na pátý pokus: „Správně jsem se odrazil a pak už nevím.... Ale věděl jsem, že to poletí. Letělo to suprově! Jen jsem doufal jsem, že mě nesesune Němec Storl. Stříbrná se mi líbí mnohem víc než bronz; skoro nejvíc ze všech. Jsem strašně rád.“
Poprvé v životě zažil v jeden den dopolední kvalifikaci a večerní finále. „Nezdá se to, ale i dva pokusy dají svalům zabrat. Fyzioterapeut mi hned vyklepal nohy a pak jsem si na něj dal ledovou sprchu, ale když Láďa usnul, byl jsem trochu chcíplej,“ popisoval, jak ho následně postavila do pozoru pořádná dávka kofeinu: „Pak jsme šli na kafe, koupili jsme si količku a bylo všechno fajn.“
Koulař Tomáš Staněk (vlevo) si užívá stříbrnou medaili na halovém ME v Bělehradě, uprostřed je vítěz Konrad Bukowiecki, vpravo pak třetí David Storl.
A on si potvrdil, na co ve své disciplíně má. „Koule šla hrozně nahoru, házet kolem 21 metrů je základ. Výkony na medaile jsou teď úplně někde jinde než před pár lety,“ soudí. „Pro venkovní sezonu tohle pro mě bude určitě pořádné povzbuzení.“
Na to ale v sobotu pozdě večer ještě v Bělehradě nebyl čas. Taková „úroda“ cenných kovů si totiž přímo volala o pořádnou oslavu. „No, toho se bojím,“ říkal pobaveně Staněk. „Už v pátek s tím začal Peťan (Svoboda), už na nás čeká. Asi to bude něco!“
