Znovu potvrdil, jak velkou naději v něm česká atletika má. Po stříbru na juniorském šampionátu v Limě před dvěma roky tentokrát na čtvrtce překážek vybojoval zlato.
V jeho podání to vypadalo tak snadno. Do finále prošel naprosto hladce, v něm pak na všech mezičasech vedl, a páskou navíc proběhl v evropském rekordu kategorie 48,59.
Tak rychle v devatenácti letech neběžel ani norský fenomén Karsten Warholm, ke kterému ho americký komentátor přirovnával!
„Ještě sám jsem to pořádně nedokázal zpracovat,“ usmíval se Rada, když v úterý odpoledne přiletěl do Prahy. „Na tenhle čas jsem mířil už od minulé sezony. Jsem neskutečně šťastný, že mám titul nejrychlejšího juniorského Evropana.“
Přesně takhle jste si Eugene naplánoval?
Neplánoval jsem teda tak silný vítr, jaký byl ve finále. Když jsem za sebou slyšel, jak mě dobíhá jihoafrický závodník Ndou, tak jsem nad žádnou taktikou ani moc nepřemýšlel. Dal jsem do toho zkrátka všechno, riskoval jsem a nakonec to vyšlo.
Juniorský mistr světa, navíc v evropském rekordu. Překážkář Rada zazářil v Eugene |
V cílové rovince, kterou jste probíhal s náskokem, jste si už říkal: Tak, a titul už mi letos nikdo nevezme?
Upřímně moc ne. Věděl jsem, že favorizovaný Japonec Goto má extrémně silné finiše. V podvědomí jsem měl, že se vedle mě může kdykoliv objevit. Takže jsem makal do posledních metrů. Až za cílem mi došlo, že jsem to dokázal.
Navíc v Eugene, pro americkou, ale i světovou atletiku dost ikonickém místě.
Je to tak. Pro každého atleta je sen si zazávodit na oregonském stadionu. Jsem rád, že šampionát byl zrovna tam a mohl jsem okusit tamní legendární atmosféru.
Překážkář Michal Rada během juniorského mistrovství světa v Eugene
Dá se říct, že jste útoku na zlato podřídili s trenérem Jiřím Coufem celou tuto sezonu?
Určitě. Když jsme s trenérem začínali přípravu na venkovní sezonu, tak jsme věděli, že tohle bude vrchol a všechno ostatní mu bude trochu podřízeno. Ne že bychom chtěli běhat špatně, ale věděli jsme, že formu chceme stupňovat.
Jak se vám v Eugene spalo, když jste věděl, že se vyvrcholení celoročního úsilí blíží?
Naštěstí se stresem extra problém nemám. Po kvalifikačních kolech, když je člověk unavený, tak spí dobře. Byť teda postele v Americe žádná sláva nejsou… (smích) Ale ne, byl jsem v pohodě a moc jsem se nestresoval.
Pomohlo vám i to, že jste byl ve finále ještě s dalším Čechem, Markem Váňou?
Určitě. S Márou jsme kamarádi i mimo atletiku, tohle bylo naše společné třetí velké finále po sobě, takže si volné chvilky dokážeme zkrátit. Je příjemné, když máte někoho, kdo zažívá podobné pocity, a můžete si vzájemně pomoct.
Co oslavy?
Zatím žádné nebyly. Po závodě jsem se jen stihl pořádně najíst, odpočinout si, zabalit a šel jsem spát. Pak jsme hned letěli domů. Kvůli jet lagu jsem se ještě snažil nespat, což se teda moc nepodařilo, a na dvacet minut jsem nakonec usnul. Snažil jsem si let zkrátit různými podcasty, muzikou a hrami. Ale i tak trval dlouho. Těším se, až titul oslavím pořádně doma s rodinou.
Nekonečné zdravotní trable ji nezastavily. Krutilová a její zlatý sen: Zázraky se dějí! |
Kvalifikoval jste se i na právě probíhající dospělé mistrovství Evropy v Birminghamu. Neměl jste myšlenky, že byste jel na něj?
Myšlenky na to samozřejmě byly a cítil jsem se trochu hladový si odškrtnout první individuální start na dospělém vrcholu. Ale fyzicky by to možné nebylo. Do Eugene jsem chtěl, takže bych musel skloubit obě akce. Což by nešlo. Přiletěl bych z Ameriky s ještě takovým časovým posunem a hned bych závodil. Tak jsem zvolil raději jen juniorskou akci.
Spravit byste si to měl 21. srpna, kdy by vás měla čekat premiéra na Diamantové lize v Lausanne. Platí to?
Je to tak. Tam teď směřuju své další kroky.
Už v aktuální sezoně jste přidali víc startů mezi dospělými. Jde oproti mládežnickým kategoriím o velký skok?
Je to něco jiného. Letos jsem absolvoval čtyři mítinky s dospělými a lépe než pátý jsem snad nebyl. Ale jsem za tyhle zkušenosti rád. Od koho jiného by se měl člověk učit než od těch nejlepších. Postaví mě to zpátky na nohy a uvědomím si, že se mám ještě dost co učit a pořádně trénovat.
Překážkář Michal Rada slaví zlato z juniorského mistrovství světa v Eugene
Prakticky v každém mládežnickém závodě jste favorit, čekají se od vás jen vítězství. Jsou závody mezi elitou i v tomto trochu příjemnější?
Určitě, i tohle je příjemné. Světlo není mířené jen na mě a můžu jen překvapit.
S trenérem jste už najeli na přípravu jako dospělí?
Ještě plně ne, pořád máme velké rezervy. Ale i proto jsem přesvědčený, že výkonnost se dá ještě v následujících letech hodně zlepšovat. Uvidíme. Těším se.
