"Byla jsem přehecovaná, nedokázala se uvolnit," vyčítala si Cechlová, plačící, zoufalá, nešťastná.
V roce 2005 dobyla světový bronz, letos je pátá v Evropě.
I v tom nejnepovedenějším závodě před šampionátem hodila 58,79 metru. Včera stačilo na finále průměrných 56,35. Jenže Cechlová dva krátké pokusy k 50 metrům úmyslně přešlápla, třetí zastavila síť.
"A to jsem ještě při rozcvičování volně hodila 60 metrů. Nic mě nebolelo. Cítila jsem se báječně." Proč tedy neuspěla? "Hlava," řekl jediné slovo šéftrenér Tomáš Dvořák.
Diskařka pak nebyla k utěšení.
"Rok jsem na tenhle závod čekala, a pak tohle! Dlouho to budu vstřebávat," říkala. Její disciplína je letos v útlumu, medaile patrně budou viset hodně nízko. Ale už ne pro ni.
To Zuzana Hejnová na ně stále líčí. V její osobě vystupuje v Barceloně dravé české mládí. Že byla v noci nervózní? No a co? Přijde na stadion, usměje se, odhodí nervozitu, utíká jako zkušená harcovnice.
Zatímco Ruska Anťuchová běží pro nejlepší čas všech rozběhů a zcela zbytečně se vysiluje do posledních metrů, Hejnová vyhrává svůj rozběh vyklusaně, s rezervou. Načež povídá: "Cítím, že to je dobré."
Přijdou na řadu další mladí. Překážkář Petr Svoboda, vlajkonoš při slavnostním ceremoniálu. Oštěpař Petr Frydrych, o němž kouč Jan Železný tvrdí: "Je tu v naprosté pohodě." Denisa Rosolová, která se nechala "umluvit" ke čtvrtce, byť vtipkovala: "Radši bych běžela dvoustovku, ta tolik nebolí."
Ze všech sálá touha ukázat: Hej, my přicházíme. Začíná náš čas.
"Naše špička bude širší než dřív," věří Dvořák. "Nejbližší dva roky by to měly potvrdit." Ostrava za rok pořádá evropské mistrovství do 22 let, festival dalších nadějí.
A korejské Tegu hostí mistrovství světa. Letošní evropské medaile tam mají být motivační injekcí mladých Čechů.
