"Jsem maximálně spokojená. Byl to krásně trefený pokus, paráda. Rozhodně jsem to nečekala. Myslela jsem si, že za šedesátku budu ráda," líčila nadšeně dvaatřicetiletá Špotáková.
Naostro hodila celkem čtyřikrát a dva její hody se měřily. Spokojenost neskrývala, vždyť jen 113 dní poté, co přivedla na svět syna Janka, se posunula na osmnácté místo letošních světových tabulek a třeba na srpnovém mistrovství světa v Moskvě by domažlický výkon stačil na sedmou příčku.
Co syn Janek, váš závod prospal v kočárku?
Vyšlo to úplně perfektně. Akorát jsem ho nakojila před závodem, pak se mohla v klidu rozcvičit a ukočírovat nervozitu, protože byla obrovská.
Hned po prvním pokusu jste radostně zakřičela. Jaký to byl pocit vidět oštěp letět za 60 metrů?
Pocit byl jednoznačně pozitivní. Bylo to ten pokus, kdy vidím jen tečku, jak letí. Na to, že jsem do toho šla takhle narychlo, to bylo výborný. A evidentně tu nervozitu potřebuju. Protože po prvním pokusu ze mě spadla a další hody už tak dobré nebyly. Ale zase jsem věděla, že dnes to bude o jednom pokusu, tělo na víc ještě není připravené.
Těšíte se o to víc do zimní přípravy?
Jsem moc ráda, že jsem to takhle udělala. Když si představím tu nervozitu po roce nezávodění, to by bylo o hodně horší. To by se ode mě teprve něco očekávalo... Vyzkoušela jsem si to a absolvovala tak vlastně sezonu. Jedním závodem, ale to vůbec nevadí (úsměv). Udělal jsem moc dobře, že jsem šla závodit ještě letos.
Říkala jste, že u rozběhu se ještě musíte krotit. Ani dnes to nebylo naplno?
Nebylo, tak na 80 procent. Víc by mě ani tělo nepustilo, samo si řeklo, že se nechce zničit. Vyplatí se ho poslouchat.
Bude vás ráno něco bolet?
Ježiš, to určitě! Naštěstí jsem se do ničeho nebouchla, do lokte ani do ramene. A celé tělo mě bolí už teď, ale to je ještě z toho úterního fotbalu na Julisce. To byla blbost.
Uvědomila jste si, že jste se v Domažlicích vrátila k závodění přesně na den pět let po světovém rekordu ve Stuttgartu?
Několikrát za den. Dnes má totiž také maminka narozeniny. Pět let od svěťáku a já hodila o deset metrů méně... (úsměv) Ale do příští sezony je to velký příslib. Dnešní den beru jako krásnou vyhlídku.
Vidíte, a to je pátek třináctého.
Ale pro mě je třináctka spíš šťastné číslo.
Už přemýšlíte, jak to budete dělat se synem, až se závodění rozjede znovu naplno?
Nejsem ten typ, že bych ho odložila a věnovala se jen atletice. Jak je vidět, lze to skloubit, jen musím udělat ideální časový harmonogram. Až přestanu kojit, bude to něco jiného, to Janka na všechny závody tahat asi nebudu. Ono to není zas tak příjemné, odletíte na mítink a v noci hned letíte zpátky. Uvidíme.
