„Je to neskutečně emotivní okamžik, euforie v cíli se nedá popsat,“ říká Daniel Orálek, ultramaratonec z Hrušovan u Brna, pro něhož byl letošní ročník Spartathlonu již šestým v životě. „Jen tentokrát doufám, že ta voda nebyla z řeky Eurótas doopravdy. Letos byla opravdu hodně kalná,“ pousměje se.
Závod o víkendu totiž provázely bouřky, silný vítr, průtrže mračen a zima, jakou byste na začátek podzimu v Řecku nečekali. Jako kdyby nestačilo, že účastníci museli urazit trasu dlouhou 246 kilometrů, ještě jim život znepříjemňovalo běsnění přírodních živlů.
Na silnicích, po nichž vede osmdesát procent závodu, stálo místy pět centimetrů vody, teplota vzduchu klesala v noci v horách na cestě až ke třem stupňům nad nulou.
„Zažil jsem v Řecku extrémní vedra a ta jsou ještě horší než zima,“ podotkl Orálek. Ani chlad ale nebyl žádnou výhrou. „Člověk mrzne, permanentně má na sobě mokré věci, které nemá cenu převlékat, protože ty čisté zase ihned promoknou. Jen jsem se na noc přioblékl a to bylo z hlediska oblečení všechno,“ řekl.
Jednou měnil boty, pouze jednou šel na čtvrt hodiny spát. Jinak bojoval s tratí a únavou, způsobující, že běžec při zpomalení do chůze usíná. Ti, co tyto stavy zažili, mluví o mikrospáncích s útržkovitými sny.
„Na kontrolních stanicích, ke kterým se každý musí dostávat v časovém limitu, byli i maséři a matrace na spaní. Někde se spalo v hospodách. Využil jsem tuto možnost po 22 hodinách, kdy už na mne šly mrákoty. Byl to krátký spánek, nechtělo se mi pak vstávat, ale pomohl mi z krize,“ pravil 48letý závodník.
K dispozici měl dva pomocníky, Luboše Brabce a Petra Kamberského. Ti mu chystali jídlo a pití, připravovali čelovku na hlavu, podávali oblečení a v jejich pravomoci byla i masáž. Tu ale Orálek nevyužíval. „Ztratil bych tím víc času, než pro který by mi masáž pomohla.“
Ztrácet čas si dovolit nemohl, protože překročení limitu by znamenalo vyřazení ze závodu. To by bylo to poslední, co by si Orálek přál. „Doběhnutí do cíle jsem podřídil všechno. Proto jsem od začátku nasadil opatrné tempo. Neměl jsem v úmyslu nahánět rekordy ani experimentovat, ale dotknout se cíle.“
Za sebou má více než 160 maratonů a 120 ultramaratonů, byl juniorským rekordmanem Československa na 10 000 metrů. Zpod aténské Akropole do Sparty, což je kopie někdejší trasy, po níž uháněl posel Feidippidés, aby v roce 490 před naším letopočtem před bitvou u Marathonu požádal o pomoc v boji Řeků s Peršany, urazil Orálek bez tří minut za 30 hodin. Završil tak jednu svoji sportovní kapitolu, protože momentálně považuje právě uběhnutý ročník za svůj poslední. Dvakrát Spartathlon dokončil, hned při své premiéře v roce 2011 na vynikajícím 5. místě, poslední tři ročníky se mu ale do cíle dostat nepodařilo. To letos změnil.
Pod Leonidasovou sochou se mu dostalo obřadného ošetření nohou, což je pocta všem závodníkům v cíli. „Je to tak velký a intenzivní zážitek, že se za ním mnozí vracejí,“ přiznává Orálek. A on? „V tuto chvíli věřím, že jsem Spartathlon běžel naposledy. Příští rok se určitě nevrátím.“
