Smutek a radost etiopského krále

Praha - Chtěl se usmívat, ale nemohl. Ačkoli právě vstoupil do atletické historie. Nikdo jiný nevyhrál na mistrovství světa v krosu oba závody čtyřikrát v řadě. Až Etiopan Kenenisa Bekele. Dublin 2002, Lausanne 2003, Brusel 2004, St. Galmier 2005, to jsou jeho zlaté zastávky. Ta poslední však byla smutná.

Když v neděli dobíhal do cíle vytrvalecké tratě, zamával divákům a nenápadně se jim uklonil. Třikrát se překřižoval a zrak nasměroval k nebesům. Tvář si zakryl dlaněmi. Těch emocí bylo příliš.

Smutný lednový trénink

Aby ne, za dva měsíce se měl ženit. S osmnáctiletou Alem Techaleovou byli zasnoubeni už dva roky. Svatba s juniorskou mistryní světa v běhu na 1500 m byla naplánována na 8. května. Jenže...

Čtvrtého ledna Alem Techaleová zemřela. Zkolabovala na tréninku. "Běhali jsme teprve deset minut," vybavuje si smutné okamžiky Kenenisa Bekele. Snoubenku našel, jak se drží stromu. Nebyla schopna stát a dýchat. S pomocí dalších dvou atletů ji odnesl do auta. Cesta do nemocnice však byla příliš dlouhá, mladá atletka v autě zemřela. "Ta ztráta je obrovská. I když jsem Alem neztratil, ona zůstala v mém srdci," říká nevysoký Etiopan.

Ve dvaadvaceti letech je fenoménem. Vlastní světové rekordy v běhu na 5000 i 10 000 m, olympijské zlato z Atén na delší z uvedených tratí, stříbro na poloviční. Na šampionátech v krosu nemají soupeři v posledních letech šanci.

Letos nad jeho startem ve Francii visel otazník. Po smrti přítelkyně přerušil trénink, i když nedržel smutek dle tradice celých 40 dnů. Mnozí mu to vyčítali. "Cítil se provinile, ale trénink byl pro něj to nejlepší," tvrdí manažer Jos Hermens.

Cennější než zlato z Atén

Zmatek však Bekele z hlavy nevykázal. Koncem ledna si v běhu na 3000 m na mítinku v Bostonu špatně spočítal kola a prohrál s Irem Alistairem Craggem. "Byl jsem zmatený, to se mi nikdy nestalo," vzpomíná. Pro únorový mítink v Birminghamu měl původně v plánu útok na světový rekord Haile Gebrselassieho na dvě míle. Jenže hlavu měl plnou pohřbu. Prohrál s krajanem Markosem Genetiim.

Do Francie se mu příliš nechtělo, rodina jej přemluvila. Chtěl pomoct národnímu týmu, odvděčit se vedení etiopské federace, která mu povolila neúčast na národním šampionátu, nominačním závodě na srpnový světový šampionát v Helsinkách."Není to o mém osobním vítězství nebo prohře. Vím, že mě potřebuje tým," vysvětluje.

St. Galmier mu ke konci víkendu ležel u nohou. V sobotu vyhrál kratší trať, v neděli triumfoval i ve vytrvaleckém závodě. "Radost zažíváte v životě nespočetněkrát. Smutek jako mám já se vyskytuje jen málokdy. Přijít sem a vyhrát tento závod, kde jsem si poprvé udělal jméno, a vyhrát poté, co jsem ztratil Alem, je pro mě mimořádné," přiznává.

A Keňané, kteří toužili jej sesadit z trůnu? Pouhé dvě medaile, na kratší trati. "Jsou to nejcennější medaile mé kariéry. Je to lepší než zlato z Atén," říká jednoznačně Kenenisa Bekele. "Přinesly mi radost a smutek zároveň."


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž