Osmatřicetiletá atletická superstar se usadila na tiskové konferenci, usmála se a už o sobě mluvila jako o bývalé profesionální atletce.
„Posledních osmnáct let byl čas, a to až na milisekundy přesně, středobodem mého života. Čas byl měřítkem, zkouškou i odměnou. Tenhle sport mi dal nesmírnou radost a vynesl mě do výšin, o kterých jsem jako mladá holka mohla jen snít,“ vykládala Jamajčanka. „Teď už ale nenahlížím na čas v milisekundách, ale spíš v letech. Ohlížím se za roky své kariéry. Zůstanou nejkrásnějšími v mém životě.“
Shelly-Ann Fraserová-Pryceová a její kreace s vlasy:
Loučí se jako naprostá ikona.
Začínala jako dívka z chudinské čtvrti Kingstonu. Vyrůstala v jedné místnosti s matkou, jež pracovala jako pouliční prodavačka, a dvěma bratry. Zprvu běhala bosa, rodina častokrát neměla peníze ani na večeři.
Teď je z ní nejdekorovanější sprinterka všech dob.
Sedmnáctinásobná medailistka z mistrovství světa, hned desetinásobná šampionka.
Majitelka osmi olympijských kovů, z nichž tři jsou nejcennější.
Její osobní rekord na stovce 10,60 sekundy z ní činí třetí nejrychlejší ženu historie.
Vždycky na sebe upozorňovala různobarevnými účesy a prýštila z ní energie. Nejen na oválu se činila. Snaží se pomáhat lidem v nouzi, je ambasadorkou organizace UNICEF, sama založila nadaci Pocket Rocket na podporu dětí ze sociálně slabých rodin.
Kapesní raketa, právě takovou přezdívku si vysloužila. Měří jen lehce přes metr a půl, kvůli čemuž v mládí slýchala: Ve sprintech nemáš šanci! Ona z nižšího vzrůstu nicméně učinila přednost. Její kadence kroků? Neuvěřitelná! Hned po startu vždy vypálila, vmžiku vedla a na první příčce zpravidla setrvala až na cílovou čáru.
„A ta její sportovní dlouhověkost,“ rozplývala se atletická legenda Michael Johnson. „Dřív mi přišla podceňovaná, žila trochu ve stínu Usaina Bolta. Nicméně on už je dávno v důchodu, zatímco ona měla dítě, vrátila se a běhala ještě rychleji. V tak náročné disciplíně neuvěřitelné, důkaz její velikosti.“
Právě velkolepý návrat z mateřské mnozí označují za nejpůsobivější počin její kariéry.
Syna Zyona porodila v roce 2017. Den po finále stovky na mistrovství světa v Londýně, které tehdy sledovala z porodnice. Hned ale měla jasno, že se vrátí. Jenže dost expertů jí šanci nedávalo. A tak se podobné myšlenky začaly vkrádat i do její mysli.
„Četla jsem o sobě, že nejlepší dny mám dávno za sebou,“ líčila. „Přemítala jsem, zda to zvládnu. Ale důvěřovala jsem Bohu, že pro mě ještě něco velkého schovává.“
Vrátila se ve velkém stylu, na světovém šampionátu v Dauhá v roce 2019 získala na nejkratších distancích individuální i štafetový titul a když zlato na stovce v Eugene 2022 obhájila, v pětatřiceti se na této trati stala nejstarší atletkou historie, jež dosáhla takových výšin.
I letos, ve svých osmatřiceti, byla ve formě. Vždyť v Tokiu se zase dostala do finále stovky, načež sprinterské štafetě dopomohla ke stříbru.
V den jejího posledního závodu se v japonské metropoli nezvykle hustě rozpršelo. Smála se, že si připadala, jako by bruslila na ledě. Bylo vyprodáno, přes 65 tisíc lidí. Po doběhu pak dlouze křepčila na ploše, fotila se s fanoušky a od svých jamajských parťaček i soupeřek sklízela komplimenty.
„Shelly je největší hvězda všech dob,“ vyřkla Američanka Melissa Jeffersonová-Woodenová, její nástupkyně, jež získala zlato v obou nejkratších bězích i se štafetou.
Fraserovou-Pryceovou to všechno hřálo: „Měla jsem úžasnou kariéru a tahle medaile je třešničkou na dortu. Kruh se uzavřel. První mistrovství světa jsem zažila v roce 2007 taky v Japonsku, jenže v Ósace jsem byla spíš náhradník.“
Teď se loučí jako jedna z nejlepších sportovkyň všech dob.








































