"Sice jsem před mistrovstvím mluvil o formě a velkém výkonu, ale v takovém počasí, jaké tu panovalo, se to prostě nedá. Déšť a vítr hrozně výkonu ubírají," dodal světový rekordman. "Přál jsem si, aby bylo pětadvacet stupňů a vítr do zad. Nevyšlo to," usmíval se.
Jaký to byl pro vás desetiboj?
Skokanské disciplíny mi vyšly parádně, ale bohužel jsem hodně pokazil všechny tři vrhačské. V kouli jsem mohl mít tak o čtyřicet bodů víc a o oštěpu mi ani nemluvte, házel jsem tu míň než v tréninku. V něm jsem to posílal o čtyři metry dál než normálně, takže jsem byl na závod hodně natěšenej. Všechny tři pokusy jsem urval v konci úplně nehorázným způsobem. V disku jsem s trenérem změnil styl, než se zažije, bude trvat tak rok. Nebylo to ale úplně nejhorší.
Je to vaše sedmé zlato v kariéře. Kam ho na pomyslném žebříčku řadíte?
Vysoko. Pro mě mistrovství Evropy znamená hodně, protože je jednou za čtyři roky. Obhájit titul pro mě znamená opravdu moc. Těžko se ty medaile srovnávají, ale je jasné, že olympiáda je olympiáda.
V cíli závěrečného běhu jste vypadal hodně unaveně.
Já jsem po patnáctistovce vždycky "cantare" (smích). To je zvláštní disciplína. Jednou ji běžíte za 4:30 a nic vám není, jindy za 4:45 a jste úplně hotoví.
S jakým plánem jste k ní nastupoval?
Patnáctistovku jsem chtěl zkusit jít na na čas 4:35, ale nešlo to. Čas ukáže, jestli na to nebylo motivačně nebo fyzicky. První kolo dobrý, druhé nic moc a pak ne že by se člověk nechtěl trápit, ale kdybych byl padesát bodů za Attilou, bylo by to o něčem jiném.
Co vám blesklo hlavou, když se závod kvůli dešti stejně jako včera přerušil. Tentokrát při tyči.
V té chvíli jsem byl odevzdanej. Zrovna při té tyčce jsem to vůbec nepotřeboval, protože se mi neskákala v sezoně dobře. Byl to i trošku důsledek zranění, zrovna v době, kdy jsem měl zabírat na tvrdých tyčích, jsem měl neplánované volno. Netrénoval jsem, nezávodil. Ale nakonec jsme byl s tyčkou naprosto spokojenej. Pět metrů, to je prostě pět metrů
Sledoval jste, jak si v průběhu závodu vedou soupeři?
Nijak zvlášť. Občas jsem mrkl na tabuli. Pořádně jsem si pořadí prohlédl až před patnáctistovkou.
Bál jste se někdy v průběhu závodu o výsledek?
Člověk musí mít trochu obavy od začátku. V desetiboji není nic zadarmo. I když jsem třeba zdánlivě vedl o hodně, nemohl jsem do žádné disciplíny s tím, že to půjde lehce a vyhraju to. Tahle to nefunguje, musel jsem jít naplno od začátku do konce.
Vnímal jste povzbuzování diváků?
Jsou tady fantastičtí. Hlavně při té tyči mi hodně pomohli.
Na co se teď nejvíc těšíte?
Jak si pořádně odpočinu.
 Roman Šebrle se raduje ze zlaté medaile. |
