Götzis a norský Drammen od sebe dělí zhruba 1600 kilometrů autem, k tomu ještě část cesty musíte absolvovat trajektem. Celkem to vychází na skoro 24 hodin cesty.
Právě na takovou štreku se vydal William Kollberg, aby Skotheimovi převezl z jeho tréninkové centra tyče do dějiště tradičního klání.
Skotheim ho o to požádal dva měsíce před startem. Možná se zdá, že jde o nepodstatný detail, ovšem pro předstartovní klid vícebojaře moc znamenal.
„Převoz tyčí je vždycky stres. Někdy nedorazí vůbec, jindy třeba až o den později. Je dobré se toho tlaku zbavit a mít přesně přehled, kdo je má a kde jsou,“ vysvětloval třiadvacetiletý Nor pro televizi a rozhlas NRK.
Kamarád prý neváhal a souhlasil. Pár dní před mítinkem na střechu elektrického osobního vozidla naložil náčiní, v 5:30 ráno vyrazil, po cestě devětkrát zastavil a přitom dobíjel baterii, načež o den později konečně zaparkoval v Rakousku.
Skotheim útočil v Götzisu na 9000 bodů, Hallová 7000 bodů překonala |
„Vak s tyčemi přesahoval auto, což vyvolalo docela rozruch. Když jsem jel trajektem do Hirtshalsu, tak se spousta lidí divila, co to na střeše mám,“ říkal Kollberg.
Když pak projížděl vesnicemi v Německu, v jedné prý možná trochu víc přišlápl plyn a všiml si záblesku radaru.
„Ano, říkal mi to,“ usmál se Skotheim. „Domluvili jsme se, že mu účet za cestu zaplatíme my. Ale pokutu si bude muset platit sám!“
Možná ale dojde i na tu pokutu… Vždyť pro norského atleta jsou poslední měsíce jako sen a musí oplývat dobrou náladou.
Začalo to už v zimě během halové sezony. V sedmiboji získal titul jak evropského šampiona v nizozemském Apeldoornu, tak i světového v čínském Nankingu.
Na mítinku v Tallinu výkonem 6484 bodů překonal evropské maximum Francouze Kévina Mayera, načež v Apeldoornu rekord ještě posunul na 6558 bodů, čímž se dostal na třetí místo světových tabulek pod střechou.
Vilém Stráský před Johannesem Ermem a Sanderem Skotheimem.
Na životní výkony navazuje i v létě. Vítězství v Götzisu a pokořený národní rekord má být jen začátek, jeho největším cílem je zářijové mistrovství světa v Tokiu, kde chce zlato.
„Nemůžu být zatím šťastnější,“ rozplýval se v neděli. „Myslel jsem si, že na takový výsledek mám, ale rozhodně jsem nečekal, že se mi podaří už teď. Chtěl jsem 8800 bodů. Jsem nesmírně spokojený a děkuju publiku, na patnáctistovce nám povzbuzováním stlačili čas o deset sekund.“
Nejen publikum mu pomohlo. Hovoří, že za jeho celkovým zlepšením v aktuálním ročníku vězí i spolupráce s psychologem.
Pamatujete na loňské olympijské hry v Paříži? Chtěl na nich medaili, průběžně figuroval na třetím místě, jenže poté, co v tyči nezapsal ani jeden platný pokus, se jeho šance rozplynuly a skončil až osmnáctý.
Soutěž tehdy nevzdal, rozhodl se, že i tak klání dokončí a bude podporovat krajana Markuse Rootha, jenž později získal zlato. Skotheim za to na konci roku od Světové atletiky a Mezinárodního výboru fair play obdržel Cenu fair play, přesto samozřejmě dumal, co udělat pro to, aby příště byl on tím, kdo bude pod pěti kruhy slavit.
Norský vícebojař Sander Skotheim na mítinku v Götzisu.
Přiznal si, že důvodem olympijského trápení nebyla výkonnost, ale hlava. Přes sedmdesát tisíc lidí na stadionu, miliony u televize. Medaili měl ve svých rukách, jenže se na pokusy nedokázal pořádně zkoncentrovat a zastavil ho psychický blok.
Proto se domluvil se známou norskou psycholožkou Britt Tajetovou-Foxellovou. Kdo jiný by mu měl poradit, právě ona pomáhala hvězdě běhu na lyžích Therese Johaugové, když od ní nikdo nečekal nic jiného než triumfy.
Pár úvodních terapií už sice absolvoval před Paříží, na podzim je ale zintenzivnili. „Jde o to, abyste se naučili příliš nepřemýšlet. Musíte si říct: No a co, vždyť jsem tohle na tréninku zvládl tisíckrát. Dokážu to i teď,“ popisuje atlet.
Mimo práci s tlakem mu pomohlo i to, že celou přípravu absolvoval zdravý. Nejvíce se zaměřil na rozvoj síly. „Což se podařilo a taky jsem rychlejší. Sice jsem možná o dvě kila těžší než loni, ale že by to byl nějaké problém, necítím,“ chválí si.
A co je nejdůležitější, pohodu dokáže převést i do ostrých závodů.
