Veselý, obhájce zlata z Helsinek, letos bojoval se zraněným kolenem. „Čtyři měsíce nemohl trénovat, nemohl být tak dobře připravený jako v loňském roce a i tak to vyválčil úplně skvěle,“ chválil kouč.
Zlato bylo nedosažitelné?
Ruuskanen byl dneska fakt vynikající, 88 metrů je strašně daleko. Házel krásně a zasloužil si vyhrát. Stříbrná medaile je neuvěřitelná, když po takovém výpadku Víťa hodil skoro 85 metrů. Navíc na tak velké soutěži a na tak těžkém povrchu, který je k ničemu.
Prý je pro oštěpaře sprintery, což ti první tři jsou.
Jo, jak tam uděláte chybu, okamžitě plavete jak na vodě. Kuba Vadlejch to odnesl v kvalifikaci, jinak byl taky připravený na takové vzdálenosti. Jenže s tím se musíte vyrovnat a ti první tři to dokázali. Oni jsou v letošním roce nejlepší Evropani, takže to dopadlo, jak to dopadnout mělo.
Co byl větší problém - délka rozběhu nebo lepící tartan?
S rozběhem taky bojoval, bylo vidět, že při prvních hodech se bál, aby nepřešlápl. Pak jsme se bavili a já mu říkal, že to musí dodělat, i kdyby měl s prominutím padnout na držku. On na tu držku opravdu padl a byl to ten nejdelší hod.
Jak vám bylo, když byli Finové vepředu?
Tři Finové na bedně, to by nebylo spravedlivé. Naštěstí měl Víťa ještě dva pokusy, tak jsem věřil. Viděl jsem jeho rozcvičovací pokus, že to v sobě má, navíc ke konci soutěže nevadnul.
Který závod byl pro vás náročnější?
Oba byly drama. U Báry s tou strašnou tíhou, že už asi nikdy nepůjde Evropu, protože v případě olympiády v Riu se bude chtít dostat do formy a půjde jenom olympiádu. Kdežto tady to bylo nervóznější, emočnější, s gradací. Až úplně na konci se začalo házet daleko a mělo to náboj.
