Před dvěma lety byl na dně, křičel bolestí. "Beru to jako velký comeback," prohlásil Jan Marcell, když na Zlaté tretře skončil druhý po velmi dobrém výkonu. "Hrozně jsem se do Ostravy těšil, směřoval jsem to k závodu celé poslední tři týdny."
Marcell je zpět po těžkém zranění kolena, z jehož popisu se člověku nedělá dobře. Ale vypadá to, že se bývalý diskař (v této disciplíně startoval na olympiádě v Pekingu) vrátil silnější.
Nejste trochu naštvaný, že jste zůstal jen 2 centimetry za osobním rekordem?
To mě vůbec nemrzí. Zvlášť ne potom, co mi doktoři řekli, že je velký zázrak, že zase házím na stejné úrovni jako předtím. Mám velkou radost, beru to jako požehnání.
Jak přesně zněla diagnóza?
Přetrhl se mi zkřížený vaz, který při rotaci drží koleno. Tím se utrhlo celé a přetrhaly se pak veškeré další vazy. Musel jsem absolvovat dvě operace.
Bál jste se konce kariéry?
Po zranění jsem nevěděl, to nevěděl nikdo. Dá se říct, že jsem do toho šel naslepo. Zkusil jsem to.
Musíte se teď víc hlídat?
Pořád. Třikrát týdně musím cvičit speciální věci na posilování kolen. To mi zůstane, i když skončím s kariérou, budu to dělat až do konce života.
Překonal jste i loňského medailistu z halového ME Ladislava Prášila. Žene vás konkurence dopředu?
Je výborné, že doma mám další dva koulaře, co umí 21 metrů. Pak nemusíte jezdit nikam daleko, člověk je daleko víc oťukaný. Když jsem byl diskař, ostatní byli pět šest metrů za mnou. Člověk si zvykl, že závodit doma nestojí tolik energie. V kouli je to hodně nabité, což je jen dobře.
Po zranění jste s diskem chtěl končit, ale teď v něm míříte na evropský šampionát družstev...
S diskem jsem spíš tak pohazoval, abych měl nějaké východisko - koulařů je nás teď fakt hodně, místa jsou omezená. A těch 60 metrů pro mě není zase takový problém hodit. Je to bonus navíc.
Nebál jste se vrátit k disku po tak vážném zranění?
Je zajímavé, že když jsem začal s otočkou v kouli, prostě jsem přišel a šel na to. U disku jsem se musel hodně odvážit, nějakým způsobem mám zafixované, že se mi to stalo při něm. Zažil jsem pár tréninků, kdy jsem přišel, že si to zkusím - ale zase jsem odešel. Nehodil jsem nic.
Je lepší dělat dvě disciplíny najednou?
Určitě je to pestřejší, ale diskem to hlavně doplňuju, obě věci se na vrcholové úrovni dělat nedají. I když jsou to obě otočky, každá je jiná. Třeba při přecházení od disku ke kouli hrozí, že se člověk může zranit. To se mi tři roky zpátky stalo. Ale to rozbíjení stereotypu mi vyhovuje.
