První hod poslal Vadlejch v úvodním mužském finále šampionátu na metu 79,88 metru. A dál už to nešlo. Při třetím pokusu sice přehodil čáru 80 metrů, jenže přešlápl.
„Papírově jsem tu byl druhým závodníkem tabulek, v podstatě jsem tedy potvrdil papírové předpoklady a 11 bodů je pro tým důležitých. Ale výkon je hrozný, s tím spokojený nejsem,“ bilancoval.
Vicemistr světa z Londýna 2017 se zatím dostal letos na 85,75 metru při červnovém Odložilově memoriálu. V následujících čtyřech závodech předváděl výkony mezi 81 a 84 metry, ovšem myslí mnohem dál. Vždyť v minulých sezonách se přibližoval k magické 90metrové hranici.
Před odjezdem do Polska byl s tréninky spokojený. Věřil, že právě v Bydhošti se sezona „zlomí“ a oštěp mu uletí.
Ale nezlomila. „Technicky jsem byl úplně rozjetý,“ posteskl si. „Je tam obrovská síla, ale nedokážu ji usměrnit do oštěpu.“
Německý mistr Julian Weber v sektoru kraloval, vyhrál svým nejlepším letošním pokusem 86,86 a vyhrál by i každým dalším ze svých čtyř hodů (na ME družstev se házejí pouze čtyři série). Zato všichni ostatní z dvanácti oštěpařů zaostávali za svými letošními maximy, někteří i výrazně.
„U mě paradoxně vícekrát v minulosti platilo, že když jsou špatné podmínky a nikdo nehází, tak já naopak házím daleko,“ připomněl Vadlejch. „Jenže když techniku nemám už v rozhazování, tak jako dneska, je potom hrozně těžké vrátit se ve čtyřech hodech zpět.“
Aby se to vše změnilo, potřebuje jediné: prošťouchnout formu jedním povedeným závodem.
„Tak to u nás funguje,“ ujistil. „Kdo má aspoň trochu paměť na pohyb, tak jakmile hodí v závodě jeden kvalitní, technicky povedený hod, tělo si ho zapamatuje a potom už jde jen o to trefit to ještě líp a líp.“
Sparingpartner Petr Frydrych se předloni po celosezonním hledání takhle chytl až v posledním závodě před mistrovstvím světa v Londýně.
„Pak si to Peťa v londýnské kvalifikaci osvěžil a ve finále bronzovou medailí potvrdil,“ vzpomínal Vadlejch.
Do světového šampionátu v Dauhá má letos ještě skoro dva měsíce času.
“Teď mě čekají Diamantovky v Birminghamu a Curychu a po nich delší příprava směrem k Dauhá. Musím v tréninku pokračovat v tom, co dělám, a ono si to sedne,“ věří.
