Jaké to pro vás je bojovat místo o zlata o bronz?
To se vám zdá, že to bývalo tak jednoduché. Vždycky jsem bojoval o medaili. Že jsem byl zlatý, bylo kolikrát jasné až po doběhu kilometru. I tenhle závod pro mě byl naprosto stejný jako třeba v Budapešti, kdy jsem vyhrál halové mistrovství světa.
Můžete ho tedy popsat?
Vše šlo, jak jsem předpokládal. Nadmíru spokojený jsem byl s tyčkou, pět metrů se vždycky počítá. I dálka byla dobrá. U běhů mi chybělo závodění a naběhávání. Nejvíc mě zklamala koule. Tu jsem měl letos nejlepší v celé sezoně. Čekal jsem, že mě podrží a budu o sto bodů jinde.
Nakonec jste závodil o bronz a v závěrečném kilometrovém běhu jste si zkušeně hlídal Rusa Drozdova.
Musel jsem ho kontrolovat. Čekal jsem, že zkusí utéct. Udělal to hned od začátku a dobře. Říkal jsem si: to není možné, nemůže vydržet. Do posledního kola jsem viděl, že tuhne. Přiznám se: ulevilo se mi. Ještě jsem si říkal, jestli mám zabrat, ale nepřemluvil jsem se. Doběhl jsem v klidu vedle něj.
Zlato získal Estonec Mikk Pahapill v nejlepším výkonu roku 6362. Co o něm víte?
Je to pro mě obrovské překvapení. Mikka znám, ale vždycky jsem ho registroval někde za námi. Tady si udělal pět výborných osobáků a vynikající skóre. Je to opravdu skvělý bodový součet, se kterým se vyhrává i mistrovství světa. Zaslouží si to. Tím líp pro víceboj.
Hypoteticky: dokázal byste ho překonat, kdybyste neměl zdravotní trable, které vám ubraly zhruba tři týdny přípravy?
To je fakt jen hypotéza. Nechci říkat, co by... Příprava se mi povedla až do ledna. Věděl jsem, že něco zůstalo. Že na medaili mám. Ale myslel jsem si, že bodový součet bude vyšší.
Co vám halové mistrovství Evropy ukázalo pro desetibojařskou letní sezonu?
Že když zůstanu zdravý následující dva měsíce, nemuselo by to být špatné ani na mistrovství světa v Berlíně.
I tam můžete bojovat o medaili?
Když budu zdravý, tak jo.
Potíže se zraněními a nemocemi vás teď trápily hodně. Jak tomu chcete zabránit?
To je pravda, mám rýmu potřetí za dva měsíce. Musím zajít za imunologem. Svalové trable mám snad za sebou.
Jeden ze zahraničních novinářů se přišel zeptat, zda už neuvažujete o konci kariéry. Co byste mu odpověděl?
Ne. Pořád mě to baví. A dokud bude, budu pořád závodit.
Co vás teď čeká?
Dovolená. A z ní letím rovnou na soustředění do Afriky. Chtěl bych se připravit na desetiboj v Götzisu, v Kladně a pak na mistrovství světa v Berlíně.
